Před několika lety bez většího zájmu vyšla v nakladatelství Host detektivka neznámé autorské dvojice Stine Boltherová – Line Holmová Pro dítě to nejlepší. Sám jsem tuto detektivu v době vydání přehlédl a dnes mě to mrzí.
A to hned ze dvou důvodů. Ten první je, že Boltherová s Holmovou napsaly skutečně skvělou detektivku. Šly proti trendu a vyhnuly se popisu brutálního násilí. Z jejich knihy neteče řeka krve, což dnes rozhodně není úplně obvyklé. Místo toho se zaměřily na příběh, který je jeden z nejzajímavějších za poslední dobu.
Dánsko je často vnímáno jako oáza spravedlnosti a sociálního ráje, ale i toto království má svou temnou minulost. A právě této temné minulosti se věnuje příběh knihy Pro dítě to nejlepší. Konkrétně se zaměřuje na skutečný historický skandál týkající se odebírání grónských dětí a jejich převozu do Dánska, což je jednou z nejtemnějších kapitol dánských dějin. Jasně, poslední iluze o Dánsku mě opustily již díky Jussi-Adler Olsenovi (k němu se ještě vrátím), který také mnohé nepěknosti popisoval. Nicméně skutečnosti popisované Boltherovou a Holmovou pro mě byly nové. K zajímavému příběhu navíc přidaly precizní a podrobný popis policejní práce. Pokud chcete vědět, jak pracuje moderní dánská policie v 21. století, zde se to dozvíte. Navzdory tomu toto líčení není nudné, spíš naopak.
Pak tu nesmí chybět sympatická hlavní hrdinka. Tou není někdo z policejního týmu, ale Maria Justová, historička z Policejního muzea v Kodani. Při přípravě výstavy zaměřené na policejní pomníčky (tak se slangově říká nevyřešeným případům) si všimne podrobností s aktuálním zločinem – vraždou šéfa dánského Červeného kříže. Mimochodem – jeho vražda je jediná brutalita, kterou v knize najdete. A i ta je v porovnání s tím, co čtenářům servíruje například Lars Kepler, slabý odvárek.
Maria Justová rozběhne pátrání na vlastní pěst a stane se neocenitelnou pomocnicí policejního týmu. Ten dost tápe a nemá se čeho chytit. Maria je navede na některé stopy, ale bohužel se tím dostane do hledáčku vraha. Důležitou roli v příběhu hrají i vyšetřovatelé Mikael Dirk a Frederik Dahlin, jejichž odlišné přístupy k pátrání dodávají knize zajímavou dynamiku.
Slabší místo knihy je politika, s příběhem i námětem knihy neoddělitelně spojená. Naštěstí se v ní autorky vrtaly jen nezbytně nutnou mírou a děj raději směrovaly jiným směrem. Ve chvíli, kdy se začaly objevovat stopy a pointa se začala zjevovat v mlze bezradnosti, tempo knihy se podstatně změnilo k lepšímu.
Psal jsem o dvou důvodech, proč mě mrzí, že jsem knihu neobjevil dříve. A ten druhý se jmenuje (již zmíněný) Jussi Adler Olsen. U nás mu vycházela (mimo jiné) detektivní série s Carlem Morckem Případy oddělení Q. Ta sice vyvrcholila desátým dílem (v češtině vyšel vloni), ale autor se rozhodl ve své sérii pokračovat. Bohužel mu v tom brání zdraví, jak jsme se mohli dočíst i v českých médiích. A zde se Olsen obrátil právě na Boltherovou s Holmovou, které mu pomáhají v sérii pokračovat. Další, již jedenáctý díl v Dánsku vyjde již brzy. Olsen se podílel na vymyšlení zápletky a sledoval, jestli se psaní neubírá směrem, který by se mu nelíbil. Podle všeho byl ale natolik spokojený, že své právo veta projekt ukončit neuplatnil.
Bohužel musím říct, že série s Marií Justovou měla ještě dvě pokračování, která nikdy v českém překladu nevyšla. Čtenářský zájem o knihu byl tak malý, že se Hostu nevyplatilo v sérii pokračovat. Je to velká škoda, protože Pro dítě to nejlepší je brilantní detektivka s velkým potenciálem.
Málokdy čtenáře svých recenzí k něčemu vyzývám, ale teď si to neodpustím: Dejte této knize šanci. Přečtěte si ji a o své zkušenosti se podělte na sociálních sítích. Pevně věřím tomu, že obnovený zájem o knihu a autorskou dvojici ještě dovede rozhodnutí Hostu změnit. Ta série i autorky si to rozhodně zaslouží. My čtenáři také, protože věřte mi, že budete chtít poznat, jaké další případy Marii Justovou potkají.
Pro dítě to nejlepší přeložila Magdalena Jírková.
