Tuhle knihu bych nechtěl kritizovat, jelikož zde opravdu nejde o snahu prezentovat to nejlepší, ale jde o historii samotného autora a evoluci autorova stylu.
V prvních třech povídkách je ještě vidět mladická impulzivnost, kde se všichni chovají jako teeneageři. Jako třeba povídka o vesmírných pošťácích co kvůli neznalosti ovládání nové klimatizace málem umrzli a na konci se dověděli, že stačilo jen otočit regulátorem který měly u ruky. První povídky byly psány mladíkem a byly jako pro mládež.
Pozdější byly spíše trochu jako romance a sám autor říkal, že v té době začal řešit vztahy a pozdější se začaly opravdu podobat politologické struktůře příběhů Nadace jak jí známe.
V antologii jsou povídky z dob, kdy si lidé mysleli, že Venuše je obyvatelná a že na ní dokonce jsou inteligentní bytosti a stejně tak i Mars, což jsou věci, které Asimov v pozdějších povídkách potichu vyloučil.
Tuhle knihu bych nechtěl kritizovat, jelikož zde opravdu nejde o snahu prezentovat to nejlepší, ale jde o historii samotného autora a evoluci autorova stylu.
V prvních třech povídkách je ještě vidět mladická impulzivnost, kde se všichni chovají jako teeneageři. Jako třeba povídka o vesmírných pošťácích co kvůli neznalosti ovládání nové
...