(...) Někdy se Krylovi (viz výše) vyčítá, že podléhá patosu či sentimentu: patos, sentiment i banalita jsou ovšem nezbytnou součástí, protiváhou opravdové životní touhy a jejího smutku; jinak by snad nešly ani unést, ani vyjádřit. Jakoby banální, obyčejné a ze všednosti vycházející jsou mnohé jeho veršovánky, které variují a zacyklují stále tytéž prosté motivy (např. /Zpod stolu/ Sebrané spisy, 1978 či Z mého plíživota, 1986). Banalita je tu však prostředkem, nikoli cílem. Jednoduchost motivická i jazyková prozrazují také velké okouzlení slovem i úctu před ním.