S povídkami Jana Zábrany se čtenáři mohli poprvé seznámit počátkem 90. let, kdy brněnské nakladatelství Atlantis vydalo Sedm povídek. Později byly v autorově pozůstalosti objeveny další texty, které letos vyšly spolu s již vydanými povídkami péčí Jana Šulce a vydavatelství Torst.

Povídky Jana Zábrany jsou jedním ze zásadních edičních počinů letošního roku. A nic na tom nemění, že autor je už téměř třicet let mrtev a kniha sama je zčásti reedicí. (...) Ovšem poskytují také neobyčejný čtenářský zážitek i pro ty, kterým jsou národní dějiny ukradené a básničky je nezajímají: takhle silné a přitom stylově vytříbené povídky v naší literatuře nejen současné, ale celého dvacátého století aby pohledal.

Mezi rukopisy odloženými v šatně objevila manželka spisovatele a překladatele Jana Zábrany několik jeho neznámých povídek. Syrový záznam proletářské reality padesátých let psal tehdy pětadvacetiletý dělník pražské Tatrovky. (...) Čtenáři mohli Zábranu objevovat dlouho a postupně, byl odkrýván vrstvu po vrstvě jako překladatel, esejista, básník, autor deníků a beletrista. Jako by to byla nějaká literární archeologie. Tam dole však nebyl odkryt zapomenutý hrob, ale živoucí a v nejlepším slova smyslu burcující tvar. Zábrana is not dead.