Bretaňské světlo: Šestý případ pro komisaře Dupina

Šestý případ komisaře Dupina, tentokrát se odehrávající na tzv. Pobřeží růžové žuly, se mi opět moc líbil. Musím přiznat, že čím dál více mám na této sérii knih o Dupinovi raději především tu prezentaci bretaňské krajiny, nátury Bretonců i kulturní svébytnosti, které autor dokáže mistrně vypichovat a s laskavou úsměvností glosovat z pohledu zasvěcence do místní situace, ale přesto „externisty“, takže má přesně tu míru vyváženosti toho, co je pro „cizince“ zajímavé, vtipné a originální, ale nikoliv už nezáživné. Rozhodně tedy není poučováním nebo nudným popisem. Pro mne to bylo a stále je skvělým navnaděním k návštěvě Bretaně. A přestože jsem už nějakou dobu před postupným čtením jednotlivých dílů série o Dupinovi o Bretani předběžně uvažovala jako o potenciálně zajímavém místě pro dovolenou (dokonce jsem šla na nějakou cestovatelskou přednášku o Bretani, abych si udělala lepší představu, co bych mohla čekat), tyhle knihy mě pro ni nadchly. Mimo jiné jsem pár měsíců před zájezdem do Bretaně četla právě tuto knihu a následně mě velmi mrzelo, že vybraný zájezd sice měl v trase Pobřeží růžové žuly, ale bohužel jiná jeho místa, než na kterých se děj Bretaňského světla odehrává. A tak jsem si alespoň při toulání mezi žulovými útvary u Ploumanac´hu představovala i ty vzdálenější Trégastellské „palačinky“ a další. Samotný příběh je zajímavý, ale pozvánka do této kouzelné (jak mohu sama ze zkušenosti potvrdit) části bretaňské krajiny zkrátka neodolatelná. Obzvlášť pro nás suchozemce. Jo, a mimochodem – dělají tu naprosto božské mušle, těm se taky zkrátka nedá odolat… :o) (byť pak „ceněnějším“ ústřicím se věnuje zase jiný díl této „dupinovské“ série).