Bretaňský odkaz

Tentokrát čtenáře čeká především pozvánka do Concarneau, Dupinova domovského města (na úvod také pohodou, létem a dálkami vonící výlet na bretaňský mys Pointe du Raz). V Concarneauačíná místní proslulý, turisty navštěvovaný festival, Nolwennová i oba jeho inspektoři jsou mimo město, Dupin se těší konečně užít si společný večer s Claire, ale o den dříve přijedou na víkend Claiřini rodiče. Takže když je vyhozen z okna člen jedné z místních prominentních rodin v těsném sousedství Amiralu, Dupinovy nejoblíbenější kavárny, je mu jasné, že to bude náročné a složité. Vlastně i ta jediná výhoda, že si může svůj hlavní stan zřídit a společné porady začínat v Amiralu, ho nakonec tolik netěší. Začátek vyšetřování, než se mu podaří povolat zpátky Nolwennovou a Riwala, je také problematický. Navíc jako naschvál skoro vždy, když se na chvíli „uklidí“ někam stranou, aby mohl v klidu přemýšlet, potká Claire s rodiči, jak jim ukazuje město a okolí, takže si její rodiče myslí, že se vyloženě fláká, což je další věc, která mu na klidu nepřidá. Případ samotný je zamotaný, podezřelých více a největší váha podezření se stále přelévá z jedné osoby na druhou. Několikrát jsem si už myslela, že mám jasno, a několikrát se to ještě změnilo :o) Dokonce si mezi vyšetřováním na chvilku stihne aspoň na předkrm odskočit na společnou večeři s Claiřinými rodiči, samozřejmě nakonec vraha zjistí. A jak jsem zmínila na začátku, autor čtenářům naservíruje lákavý a zaujatý popis Concarneau, takže jsem v tu chvíli dostala chuť tam být a městem se projít. Nechybí samozřejmě obvyklá dávka specifik bretaňské kultury i povahy Bretonců :o) Opět velmi příjemné a zajímavé čtení, už se zas těším na další, škoda jen, že mezi jednotlivými romány je vždycky delší přestávka, a tak si musím pokaždé pěkně počkat.