Meziměsta

(…) Kniha je strašně dojemná, tohle by člověk v té jízdě mezi různými patry reality a fantazie ani nečekal, ale ve skoro každé kapitole v první půlce tam najde něco, co ho zasáhne, a směrem ke konci to jen houstne. Nevím teda, jaké to je, mít autistické děcko, protože u nás to autistické děcko jsem já, a frustruje mě, když lidi jenom zdůrazňují, jaké to je břemeno na rodiče, ale tady to vzhledem k úhlu pohledu rodiče dává smysl a je vidět, že rodič se snaží a jde mu o mnohem víc věcí než nemít doma řev, i když se podle toho nezvládá chovat. (…) Závěrem řeknu, že se to i přesto četlo rychle a hladce a byla to až na pár mých záseků dobrá a zajímavá jízda co do obraznosti, emocionálnosti i společenského komentáře. Doporučuji – otevřou se vám sice rány ze šílené covidové doby, ale nejvíce bolet bude něco jiného. (…)