Listonoška

Jih Itálie, rok 1934, mladý Carlo se vrací po letech domů a přivádí si s sebou svou krásnou, vzdělanou a emancipovanou manželku Annu. Jelikož je Anna zvyklá pracovat, nevnímá negativní reakce okolí a rozhodne se stát se listonoškou. V románu sledujeme 30 let života neobyčejné ženy.

Jelikož mám ráda italské autory, knihy o silných ženách a historické romány, bylo jasné, že je Listonoška přesně pro mě. A nespletla jsem se.

Od prvních řádků vás kniha vtáhne a nepustí. Budete se seznamovat s rozličnými obyvateli malého městečka. Annu si prostě zamilujete a budete mít pocit, že ji znáte už dlouho, stejně jako ostatní. Příběh je vyprávěn s lehkostí, a přitom přináší důležitá témata.

Když jsem si však přečetla prolog, nejprve jsem se trochu lekla. Tolik jmen! A já vůbec nevěděla, jak se v nich v příběhu vyznám! Ale bála jsem se zbytečně, v dalším textu je naprosto jasné, kdo je kdo. K prologu jsem se pak ještě vrátila po dočtení celé knihy a byla to nakonec třešnička na závěr, která celý příběh uzavřela.

Na příběhu Anny je tu ukázáno, jak ženy žily a že jim to takto připadalo normální. V průběhu let přichází pozvolné změny a odvážné ženy se je snaží prosadit. Ať už to, že chodit do práce je normální, vzít si na sebe kalhoty je pohodlné a právo volit, by mělo být samozřejmostí. Navíc je zde ukázáno, že pokud žena chce, dokáže velké věci. A to platí stále.

Nechte se přenést do slunné Itálie – víno, slunce, moře, olivy – co více si přát? Snad jen dobrý příběh, a ten tu dostanete.