Železnice Mexika

Dobrodružný milostný humoristický protiválečný román z doby Italské sociální republiky: „Být lyričtí a ironičtí je to jediné, co nás chrání před naprostým zoufalstvím.“

Únor 1944. Ve fašistické Republice Salò, kolaborující s nacisty, zuří partyzánská válka, dezerce vojáků jsou na denním pořádku, stejně jako nálety Spojenců. Na velitelství Republikánské národní železniční gardy v Asti přijde rozkaz shora, že je třeba pro nacisty bezodkladně vytvořit podrobnou železniční mapu Mexika. Úkolem je pověřen voják Cesco Magetti, který o Mexiku neví zhola nic, a navíc se potýká s úpornou bolestí zubu. Jenomže rozkaz je rozkaz, a tak se Cesco vydává na nekonečnou pouť po Asti a okolí, během níž se setká s řadou svérázných postav, jako je krásná knihovnice Tilda, mladí příslušníci podzemního hnutí Ettore a Nicolao či hrobníci Lito a Mec, kteří v minulosti stavěli železnice ve střední Americe. Na pozadí Cescova příběhu se tak rozvíjejí další a další dějové linie, včetně osudu německého úředníka Bardolfa Grafa, který svou zálibou ve vlacích celý kolotoč událostí nevědomky odstartoval.

V mnohovrstevnatém románu, v němž se s každou kapitolou střídají vypravěči a úhly pohledu, styly i jazykové rejstříky, komika s tragikou a jehož dílčí příběhy se nakonec protnou, vypráví Gian Marco Griffi s notnou dávkou fantazie jednu z nejsmutnějších i nejchaotičtějších kapitol z dějin svého rodného Monferrata a ukazuje na absurditu války. Období těsně po zhroucení fašistického režimu, kdy se Itálie rozdělená Gustavovou linií ocitla v občanské válce, bylo literárně nahlíženo hlavně z perspektivy partyzánů. Griffi si záměrně vybral vojáka sloužícího Italské sociální republice, mladíka, který rozhodně není horlivým přívržencem režimu, v němž vyrůstal, ale který se dostane do vleku velkých dějin a při svém hledání nedosažitelné knihy o železnicích Mexika dospěje do bodu, kdy se musí rozhodnout, na čí straně stát.