Maloměstské elegie

(...) Není možné nevšimnout si vývojového pohybu, který knihou prochází. Začátek se děje v náznacích. Pod metaforami a symbolikou se dává do pohybu stínohra jako zrcadlo našeho světa, ze kterého se vytrácejí morálka a odpovědnost. (...) Co tak čtenáři zůstane z Maloměstských elegií v rukou, je zneklidňující gesto napsané svěžím a imaginativně košatým jazykem velmi citlivého autora.

(...) Krajina je zaplněna stíny smrti a básník se v ní manifestuje jako bdělý mluvčí zatracenců noci. Oddíl Elegií je odvážným počinem. V oddanosti sadům, pozorování a naslouchání (a Rilkovi a Ortenovi) se tu gesto rukou vztahujících se po plodech proměňuje až v jakési válečné tažení za světlem a Elegie se stávají vrcholem dosavadní Rulfovy básnické tvorby.