"Byl jsem nerychlejší uprchlík pod sluncem. Běžel jsem křížem krážem krajinou a hledal otce a místo, kde bychom našli klid.“ Při psaní vycházel autor ze svých zkušeností z Afriky, zejména z Kamerunu, který pravidelně navštěvuje. Příběh není založený na konkrétních reáliích, může se odehrávat kdekoliv na světě. Chlapec se na útěku ocitá na místech, která zosobňují různé lidské vlastnosti. Postupně navštěvuje například Město tance, ale i Město výmluv nebo Město, kde se přemýšlí až potom. .

Dnešní migrace obyvatel a situace uprchlíků, kteří utíkají jak před válkou, tak často před zhoršujícími se podmínkami pro život, je komplikovaná věc. Rozhodně tato situace nejde popsat jednou ilustrovanou dětskou knihou. Jde tu o to, aby se některým dospělým nepovedlo dočista uzavřít jiným dospělým a jejich dětem srdce, ochotné pomáhat. I ve střední Evropě přece lidé touží po solidaritě a vzájemné úctě. Pomocnou bezpředsudečnou ruku ocení každý člověk na planetě, lhostejno jaké je rasy nebo přesvědčení. A na nuceném útěku ze svého domova zvlášť. Čtěme o tom svým dětem a nechme je, ať si o tom můžou číst sami. Třeba už nebudou v budoucnu takové pařezy sobecké, jakými umíme být my, zvlášť, když nás k tomu někdo denodenně povzbuzuje.

Tento magicko-realistický příběh získal jednu z cen Nejkrásnější knihy Slovenska. Vychází česky. Knihu ilustrovala přední slovenská ilustrátorka Daniela Olejníková.