2. října 2017 získal Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší beletristický překlad uplynulého roku dostal hispanista Josef Forbelský za překlad románu Miguela de Cervantese Persiles a Sigismunda. Obec překladatelů dále ocenila Zuzanu Augustovou, Magdu de Bruin Hüblovou, Martinu Knápkovou, Lucii Mikolajkovou, Magdalénu Štulcovou a Jarku Vrbovou. Prémii Tomáše Hrácha pro mladé překladatele dostal Michal Švec za překlad knihy finského básníka Penttiho Saarikoskiho Dopis pro mou ženu.

Ocenění jsou pěkná a důležitá věc. Kromě jmen literárních rytířů a válečnic od počítačových klávesnic by nám také měla připomenout, že bez dobrých překladatelů by byl celý náš knižní trh ztracený. To překladatel je často tím styčným důstojníkem mezi českou a světovou literaturou, to on často iniciuje vydání knih, které se pak stanou v češtině nepostradatelnými. To on prozkoumává ten nepřehledný terén literární planety, to on radí nakladateli s mnoha tituly, to on je ten první, který dá buď palec nahoru nebo dolů. To on se hádá s nakladatelem, že tu a tu knihu prostě musí vydat. To on se pak moří s dejme tomu pětiset stránkovou knihou, plnou zvláštních názvů a slovních novotvarů, které je třeba neustále dohledávat, ověřovat, často s maximálním citem pro češtinu i vymýšlet. To právě on se snaží mnohdy na knihu sehnat granty. To on je tím, který koresponduje s autorem a často i se zahraničním nakladatelstvím a když pak k nám autor přijede na návštěvu, tak je to většinou překladatel, kdo se o něj stará. To vše za cenu někde mezi 150-200 Kč za normostranu (1800 znaků včetně mezer). To vše za cenu obrazovkou propálených očí a bolavých zad.

Jasně, každá práce má něco, ale tady jsme mezi knihami a je dobré si tohle o těch, bez kterých se český čtenář prostě neobejde, připomenout. Dobří překladatelé jsou pro takovou mini jazykovou rezervaci poklad. A jak se pozná dobrý překlad? Pro čtenáře právě tím, že vůbec nevnímá, že čte něco z jiného jazyka. Jinak samozřejmě dobře zvládnutým řemeslem, talentem a chutí pokaždé odevzdat práci na 110%. Protože dobrý překladatel to nechce originálnímu autorovi pokazit. Ani za těch 150 Kč za hodinu, spíš ale dvě. To, co třeba udělal Josef Forbleský pro českou hispanistiku, to je pochopitelně úplně mimo jakákoliv hmotná kritéria. Jak chcete vyčíslit to, že vám někdo celý život otvírá okna do světa a zve vás na výpravu někam, kam se bez jeho pomoci můžete vydat jen těžko?