....Ishiguro se při psaní rád pouští do nových věcí. Třebaže se může zdát, že jeho nejznámější romány Neopuštěj mě, Když jsme byli sirotci a především filmem proslavený Soumrak dne nemají nic společného, opak je pravdou. Kromě jednoduchého jazyka bez zbytečných příkras a odboček a záliby v ryze britských tématech a prostředích je spojuje osoba tzv. nespolehlivého nebo nevěrohodného vypravěče, který se sice pokouší podat čtenáři životní příběh, ale během vyprávění se často dostává na scestí, chybuje a odhaluje mnohem víc, než měl původně v plánu. Stejnými postavami Ishiguro zabydlel i svůj povídkový soubor: muži, tu více, tu méně úspěšnými hudebníky, kteří buď osobně nebo zprostředkovaně zažívají zásadní zklamání a jsou nuceni se s ním chtě nechtě vyrovnat.

Český slovník cizích slov uvádí u pojmu Nokturno následující definice: jde o hudební skladbu s náladou krásné noci, za druhé obraz noční krajiny a v poslední řadě noční zastaveníčko.Všechny tři definice jsou v případě Nokturn relevantní – hudba hraje ve všech pěti povídkách prim, povětšinou se odehrávají v noci a nezanedbatelnou roli v nich hrají nečekaná a mnohdy osudová setkání. Mnohem přesnější je však anglická definice tohoto termínu, která se zaměřuje na pocitovou stránku věci. Podle oxfordského slovníku jde o snovou hudební skladbu, která nabuzuje náladu počínajícího večera nebo noci. Typickými náladami či pocity pak jsou lítost, zklamání, žal, melancholie a únava či ospalost. Dohasínající den a nadcházející noc sice znamenají, že něco starého skončilo a že se dnem následujícím něco nového přijde, ale tato naděje nemusí být vždy vyslyšena. A právě zmařené naděje a nenaplněné sny jsou stěžejném motivem Ishigurova souboru.

z recenze Markéty Musilové  iliteratura.cz 2010