Se štěstím je potíž, kterou nejlépe přibližuje jedno čínské podobenství:Vypráví o chudém rolníkovi, který obdělával své pole za pomoci starého ubohého koně a spolu se svým jediným synem žil bídně ze skromné úrody.

Jednou mu kůň utekl.
Všichni sousedi ho litovali a proklínali nebesa kvůli takovému neštěstí.
Rolník však zůstal klidný a říkal: „Odkud víte, že je to neštěstí?"

Týden nato se kůň vrátil a přivedl s sebou deset divokých koní.
Sousedi přišli a gratulovali rolníkovi k velkému štěstí.
On na to řekl: „Odkud víte, že je to štěstí?“

Jeho syn koně zkrotil a na jednom z nich odjel ze vsi. Kůň ho však shodil ze sedla a syn si zlomil nohu. Sousedi přišli a litovali ho pro jeho neštěstí.
A on znovu říkal: „Odkud víte, že je to neštěstí?“

Brzy poté začala válka a všichni mladí muži museli do zbraně. Jen syn se zlomenou nohou mohl zůstat doma. 

Vypadá to, že štěstí je dost situační, dost individuální, někdy může být problémem neužívat si ho na úkor někoho jiného.

Štěstí a šťastný se používá ve dvou odlišných významech či souvislostech:

1. jako vnější příznivá událost nebo okolnost, často nahodilá a nezasloužená: „mít štěstí“, „udělat štěstí“;
2. jako blaženost, vnitřní pocit radostného a více méně trvalého vyplnění: „být šťastný“, „mít šťastnou povahu

Ještě jedna věc je na štěstí zajímavá – můžeme se na ně dívat jako na shodu vnějších událostí, a pak ho můžeme mít, nebo nemít. Tak o něm často hovoří třeba sportovci.

Anebo se na štěstí můžeme dívat jako na vnitřní charakteristiku, dokonce přímo schopnost či dovednost šťastně věci prožívat. Tuto schopnost lze trénovat. Ovlivňování mysli zevnitř je hlavní alternativou k ovlivňování mysli vnějšími prostředky.

Vypadá to, jako kdyby se štěstí dědilo, protože nejsou jenom šťastní jednotlivci, ale známe i celé šťastné rodiny. Bohužel však není snadné odlišit, co způsobují geny a co naučený životní postoj.

Geny se sice uplatňují při sklonu k určitému typu nálad, takže souvisejí s okamžitým, prožívaným štěstím. U dlouhodobého, reflektovaného štěstí jde spíš o to, co jsme se naučili.

Sami také můžeme svým štěstím ovlivnit své okolí, ale spíše osobním příkladem než přesvědčováním. Proto vidím možnosti „dovést“ někoho ke štěstí jako omezené. Spíše můžeme inspirovat k jeho hledání. Tím už se dostáváme k otázce osobní aktivity a angažovanosti.