Mluví se o něm jako o jednom z nejpronásledovanějších čínských autorů. Liao I-wu je disident, spisovatel, básník, hudebník, reportér, muž s velmi pohnutou minulostí a především člověk, který se nebojí pojmenovávat nepříjemné skutečnosti i za cenu velkých problémů. Už v září se stane jedním z hostů prvního Světa knihy Plzeň. 

Život známého čínského disidenta tragicky ovlivnily čínské dějiny. Kvůli Maovu Velkému skoku vpřed malý Liao téměř zemřel hlady. Díky otci učiteli se Liao I-wu setkal s literaturou již v dětství. „Jako chlapec jsem musel stát na stole a můj otec mi nedovolil slézt, dokud jsem nebyl schopný recitovat klasiku,“ řekl I-wu pro New York Times. Jeho otec byl během kulturní revoluce označen za kontrarevolucionáře a Liaova matka byla vsazena do vězení za prodej potravinových lístků na černém trhu. Liao I-wu tak vyrůstal bez rodičů.

V 80. letech se živil jako novinář a psal básně. Ta s názvem Krveprolití mu vynesla čtyři roky v těžkém žaláři. Vyšla totiž bezprostředně po masakru na náměstí Nebeského klidu. Spolu s ním bylo zatčeno šest jeho přátel a těhotná manželka. „V podstatě jsem jen popsal to, co jsem viděl, že se bezprostředně děje. Vůbec jsem netušil, že by tahle moje reakce mohla být považována za zločin, že mě za to mohou odsoudit, protože pro mě to bylo úplně normální, co dělám,“ uvedl I-wu v rozhovoru pro Český rozhlas. Mučení a drsné podmínky vězení dohnaly básníka k dvěma neúspěšným pokusům o sebevraždu. Sám pak později přiznal, že ho tato zkušenost na určitou dobu proměnila ve zvíře. Pomohla mu až terapie psaním. 

Ani po propuštění však perzekuce ze strany státu neustala. Liao I-wu byl sledován, byl podroben mnoha domovním prohlídkám a bylo mu zabaveno několik rukopisů. „Jsem snad jediný spisovatel v Číně, který píše speciálně pro policejní složky,“ dodalk tomu s humorem. V roce 2008 podepsal Chartu 08, která se inspirovala Chartou 77. Dokument vyzývající k dodržování lidských práv signovalo 303 lidí, dodnes nasbíral přes 10 tisíc podpisů. Dílo Liaa I-wu je v Číně cenzurováno nebo zakázáno. Čínská vláda mu sedmnáctkrát odmítla vydat povolení na vycestování ze země. V roce 2011 za dramatických podmínek a s pomocí přátel, které odmítá jmenovat, z Číny uprchnul. Jeho cesta vedla přes Vietnam a Polsko až do Německa. Nadšení z možnosti konečně volně dýchat kalí fakt, že v provincii Sečuán musel zanechat rodinu včetně dvou synů. 

Jeho nejslavnějším dílem jsou pravděpodobně Hovory se spodinou. Dvacet pět kapitol představuje nejrůznější osudy. Liao I-wu zpovídá statkáře, hlídače záchodků, stoletého buddhistického mnicha, omývače mrtvol, svědka kanibalismu, odsouzence na smrt, prostitutku, stoupence sekty falun-gong, malomocného, bývalého rudého gardistu nebo rodinu oběti masakru na náměstí Nebeského klidu. Liao I-wu získal řadu cen, včetně ocenění Svoboda psát od nezávislého čínského PEN-centra nebo nebo Mírové ceny německých knihkupců. 

Básník se naposledy objevil v českých médiích v souvislosti s kritikou prezidenta Zemana při jeho loňské návštěvě Číny. „To, jakým způsobem se prezident sklání před diktátorskými režimy, je ostuda celé České republiky a jejích občanů. Člověk, který je v rozhovoru pro centrální čínskou televizi tak podlézavý a maže všem med kolem pusy, se chová hůř jak prostitutka. Protože i prostitutka umí s lidmi obchodovat - ale i když to berete jako obchod, nepotřebujete se tak hrozně ponižovat,“ kritizoval Liao I-wu. S autorem se setkáte na plzeňském Světě knihy.

připravil blog Světa knihy