Ti, kteří si oblíbili autorčin románový debut Do tmy o fanatickém sběru bylin a těšili se, že se do jeho světa budou moci vrátit: ano, jsme tam zpátky. Jenže je listopad a v listopadu se byliny nesbírají. V listopadu lze leda tak sbírat kameny. Kameny, jimiž se pak dá hodit třeba do okna výkupny, když vás tam při vážení ošulí. Ano, malá Anička se v románu Do tmy mihla a jeden takový kamen do okna ve vzteku hodila. I lékárnici Milušku, doktora Diviše a jeho ženu, tělocvikářku Divišovou, už známe. Známe i bláznivou bábu Bartákovou, která má panickou fobii z plastů. Je radost moci se vrátit zpět do fiktivního světa Anny Bolavé a ještě větší radost je, že nenavazujeme přesně tam, kde jsme skončili, ale že před námi autorka rozvíjí jeho nové a mnohem širší perspektivy.

Mladá vdova Milada ubíjí pocit životní marnosti na prodloužených směnách u pásu místního drůbežárenského kolosu. Její dcera Anička nenávidí pach smaženého masa a místo do školy se vytrácí do močálů, kde dělá bůhvíco. Jejich sousedka Miluška, riziková prvorodička, začíná rodit své vymodlené dítě. Jeho otec, ženatý doktor, u toho není, právě totiž v močálech ohledává mrtvolu ženy v pokročilém stadiu rozkladu. Petr Málek, obtloustlý a neschopný novinář, cítí v případu skandálního nálezu mrtvoly svoji šanci a chňapne po ní jako pes po kosti. Do města se zároveň po dvaceti letech vrací mladá žena, která tu jako dítě žila, dokud ji za nejasných okolností náhle neodvezli pryč.

Četbu poslouchej z archivu (pozor vždy každý díl je jeden týden) TADY