Stoletý Ferlinghetti si napsal k výročí knihu, v březnu vyjde Little Boy

/ Tomáš Weiss

K anglicky psaným knihám, které patří v roce 2019 k těm nejočekávanějším (Ian McEwan - Machines Like Me, Colson Whitehead - The Nickel Boys, Margaret Atwoodová - The Testaments, Zadie Smithová - Grand Union atd.) patří i vzpomínková koláž Little Boy od v březnu stoletého knihkupce, vydavatele a básníka Lawrence Ferlinghettiho. Ano - vydavatel Kerouaca, Ginsberga a dalších slaví století. Případný český vydavatel zatím neznámý.
K anglicky psaným knihám, které patří v roce 2019 k těm nejočekávanějším (Ian McEwan - Machines Like Me, Colson Whitehead - The Nickel Boys, Margaret Atwoodová - The Testaments, Zadie Smithová - Grand Union atd.) patří i vzpomínková koláž Little Boy od v březnu stoletého knihkupce, vydavatele a básníka Lawrence Ferlinghettiho. Ano - vydavatel Kerouaca, Ginsberga a dalších slaví století. Případný český vydavatel zatím neznámý.

Román Little Boy (Chlapeček) je autorovou literární závětí a poslední vůli. Z části je to autobiografie, z části rekapitulace, z části beatnikovský proud řeči a pocitů – a výsledek je kouzelný.

Lawrence Ferlinghetti v tomto záměrně nezařaditelném díle rozpoutává fantastickou jazykovou smršť a vytváří něco, co by se dalo považovat za závěrečnou výpověď o nadmíru plodných a významných 99 letech strávených na této planetě. Onen „chlapeček“ z názvu odkazuje na Ferlinghettiho vlastní dětství, kdy pendloval mezi přetíženou matkou, francouzskou tetou a bohatou pěstounskou rodinou z Bronxvillu. Následuje vojenská služba ve druhé světové válce (včetně vylodění v Normandii), absolventská práce, potulný studentský život v Paříži. Do těchto životopisných vzpomínek jsou vpleteny ginsbergovské, energií napěchované výbuchy plné syrových emocí, hloubavých úvah, vzpomínek a předpovědí, co nás asi jako živočišný druh na planetě Zemi do budoucna čeká. Chlapeček je kouzelnou studnicí literární tradice plné aluzí, zdrojem těžce vydřené a časem prověřené moudrosti, kompozičně vysoce riskantním akrobatickým kouskem bez záchranné sítě (a bez interpunkce) a konečně vzrušujícím a podnětným čtenářským zážitkem.

Ohlasy:

 „Chlapeček možná začíná jako klasický životopisný román, Ferlinghetti však nezapře svou beatnickou duši a brzy zrychlí tempo, odhodí interpunkci jako raketa pomocný motor a už se vrhá do posledního nezkrotného vodopádu slov své básnické generace. Všichni netrpěliví čtenáři se touhle slovní záplavou, tímhle živelným proudem – ne, raději proudem vědomí – jistě nechají radostně strhnout. Bravo, maestro!“

–Billy Collins

 

„Nádherně překypující a neskutečně imaginativní… Tahle kniha je proustovskou oslavou vzpomínek i přítomného okamžiku, z níž budou čtenáři nadšeni.“

–týdeník Publishers Weekly

„Ferlinghetti nám nadělil výjimečně objevnou knihu. Zpočátku nasadil vyprávěcí tón, v nějž jsem doufala, pak sebou však jeho slova zamrskala jako rybky ve vodě a proměnila se v jazyk podle autorova gusta – zkrátka mě beze spěchu chytil na udičku a s jistotou mě dovedl až k přenádhernému konci. Chlapeček mě překvapil a nadchl – děkuji, Lawrenci!“

–Ann Chartersová, vydavatelka The Portable Beat Reader a autorka Kerouac: A Biography  
 

„Další kniha vydavatele a básníka Lawrence Ferlinghettiho, která by měla vyjít necelý týden před jeho 100. narozeninami, bývá označována za ‚závěrečnou výpověď‘ o nepředstavitelně plném životě, která zároveň rázně načrtává, co by nám ostatním mohla přinést blízká budoucnost… Ferlinghetti byl a je mlčenlivým strážcem kultury a jejím skromným opatrovníkem.“

–internetová revue Lit Hub, Nejočekávanější knihy roku 2019


„V ‚experimentálním románu‘, který vyjde k autorovým 100. narozeninám, Ferlinghetti odkazuje k Beckettovi, Joyceovi, Ginsbergovi a Proustovi: je to směsice životopisu, filosofie a poezie… Nespoutaná slovní bouře pojatá Ferlinghettiho osobitým, dokořán otevřeným stylem zachycuje cenné a zásadní okamžiky minulosti.“

–BBC

„Na pozadí dechberoucích vět, z nichž sálá světlo božské obrazotvornosti velkého básníka, tančí a pableskuje sto let Lawrencova života. Chlapeček je poklad.“

–Diane di Prima, autorka knihy Čas Beatniků

 

 „Už jen samotná představa beatnika, který se nad beatnickým stylem životem rozplývá, velebí ho nebo na něj snad – bože chraň – vzpomíná, je tak hrůzná, že by se z ní jen těžko vzpamatovávalo. Nebojte se. Ve Ferlinghettiho ohlédnutí za téměř stoletým životem najdete spoustu rozhořčených a jízlivých postřehů i neodvratných předpovědí. Mimo jiné nám připomíná, abychom jen nadarmo nenadávali a pracovali s tím, co máme.“

—internetový literární časopis The Millions, Nejočekávanější knihy roku 2019

 

„Bývá označována za beletrii, nicméně tuhle kombinaci životopisu, historie, pohotového jazyka a moudrosti věků Lawrence Ferlinghettiho – vynikajícího beatnického básníka, autora mimořádně úspěšné sbírky Lunapark v hlavě a majitele knihkupectví a vydavatelství City Lights, jehož vydání Ginsbergova Kvílení kdysi rozpoutalo nepokoje za svobodu slova – není vůbec jednoduché zaškatulkovat. Kniha vychází těsně před autorovými stými narozeninami pod taktovkou Ferlinghettiho dlouholetého agenta, osmadevadesátiletého Sterlinga Lorda.“

–Library Journal

z materiálů vydavatelství Penguin/Randomhouse přeložila Anna Vrbová

Další články

Už v roce 1950, ještě jako studentka na Smith College, začala Plathová psát příspěvky a básně do mnohých amerických periodik, jako jsou Christian Science Monitor a Seventeen nebo do lokálních novin Daily Hampshire Gazette a Springfield Union. Za krátkou povídku Sunday at the Mintons získala první cenu a stipendium časopisu Mademoiselle. Do tohoto časopisu zaslala v lednu 1953 povídku Mary Ventura and the Ninth Kingdom, redakce ji ale odmítla uveřejnit.
Aktuality

Vyšla nikdy nevydaná povídka Sylvie Plathové

Už v roce 1950, ještě jako studentka na Smith College, začala Plathová psát příspěvky a básně do mnohých amerických periodik, jako jsou Christian Science Monitor a Seventeen nebo do lokálních novin Daily Hampshire Gazette a Springfield Union. Za krátkou povídku Sunday at the Mintons získala první cenu a stipendium časopisu Mademoiselle. Do tohoto časopisu zaslala v lednu 1953 povídku Mary Ventura and the Ninth Kingdom, redakce ji ale odmítla uveřejnit.
 | Štefan Olejník
10. prosince 1948 byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv.  "Můj život bude vždycky v ohrožení, ať o tom Listiny říkají, co chtějí. Tak je tomu ovšem i s většinou mých práv, která nejsou tak „nezadatelná“, jak se proklamuje. Nepatří ke mně tak, jako ruka nebo nos, a stačí, aby se změnil režim, a moje domnělá práva jsou pryč. Když překročím třeba severokorejskou hranici, zůstávají moje práva zřejmě na její druhé straně, kdežto zde neznamenají nic." A prof Jan Sokol pokračuje:
Aktuality

Kde se berou lidská práva?

10. prosince 1948 byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv. "Můj život bude vždycky v ohrožení, ať o tom Listiny říkají, co chtějí. Tak je tomu ovšem i s většinou mých práv, která nejsou tak „nezadatelná“, jak se proklamuje. Nepatří ke mně tak, jako ruka nebo nos, a stačí, aby se změnil režim, a moje domnělá práva jsou pryč. Když překročím třeba severokorejskou hranici, zůstávají moje práva zřejmě na její druhé straně, kdežto zde neznamenají nic." A prof Jan Sokol pokračuje:
 | Jan Sokol
Češi by si ten letopočet rádi čmajzli pro sebe, ale 1918 patří i Islandu. 1. prosince toho roku vyhlásili na ostrově nezávislost, přestože formálně zůstali Islanďané v unii s Dánskem a jejich panovníkem byl dánský král.
Aktuality

Island - 100 let ostrovní samostatnosti

Češi by si ten letopočet rádi čmajzli pro sebe, ale 1918 patří i Islandu. 1. prosince toho roku vyhlásili na ostrově nezávislost, přestože formálně zůstali Islanďané v unii s Dánskem a jejich panovníkem byl dánský král.