Rozhodl se tedy vytvořit něco nejen pro ně, ale pro další děti, co může pomoci rodičům na chvíli se zastavit a užít si podvečer se svými dětmi společným čtením. Svým dcerám knížku nejen věnoval, ale i po nich pojmenoval hlavní dětské postavy. Hlavní hrdina – Limby provází autora již mnoho let. „Od mala si kreslím různá stvoření, pidižvíky, titěrky a kupodivu mi to zůstalo dodnes. Z nějakého důvodu mi přesně taková činnost přináší radost. Jsou období, kdy pravidelně vymyslím a nakreslím u ranní kávy jednu malou pohádkovou bytost. A malý Limby je jedno z těch drobných stvoření, která jsem při „kresleném snění“ potkal. Jenže na rozdíl od většiny ostatních jsem se k němu, jak šel čas, neustále vracel. Z nějaké vnitřní potřeby, která neměla vědomý cíl, jsem jeho podobu drobně upravoval a měnil,“ upřesňuje Kubáč.

Ukázka z knížky:

Ťuk ťuk… Houpity hou… Ťuk ťuk…
Limby si v polospánku uvědomil, že něco je jinak.
Ale co? Ťuk… ťuk… Až teď ucítil drobné, téměř neznatelné klepání
na jeho listy. Zvedl ospale skloněnou hlavu a ejhle, před sebou uviděl
levitující bytůstku. Takovou titěrku. Chomáček zeleného chmýří
s drobným kvítkem místo nosu, mrkající bázlivě očima.
„N-neměl byste se tak ho-hodně houpat.
n-nebo… nebo spadnete!” řeklo to z ničeho nic,
a než stihl překvapený Limby jakkoliv zareagovat… bylo to pryč.
Chvíli překvapeně zíral do prázdna, až z toho začal
nevěřícně pochybovat. „Byl tu někdo… nebyl? Bylo by přece zvláštní,
kdyby se někdo tak náhle objevil a stejně rychle zase zmizel.”
Nakonec Limby sám sebe přesvědčil, že měl nejspíš krátký sen.
Znovu přivřel oči a ucítil, jak lehký vánek rozhoupal stéblo trávy.
Houpity hou… houpity hou.