Ta, co napsala Dívku na koštěti - Hermína Franková

/ Tomáš Weiss

Hermína Franková (1928) debutovala v časopisech Host do domu a Plamen, kde byla v 60. letech členkou redakční rady. Už v prvních povídkách (vyšly pak pod názvy Děti platí polovic a Plavčík a sardinky) měla blízko k dětskému vnímání nelehkých životních situací a stala se jednou z představitelek nové vlny v prozaické tvorbě pro dětské a mladé čtenáře. Teď ji vychází další kniha - Slečna Florence a pátrací četa.
Hermína Franková (1928) debutovala v časopisech Host do domu a Plamen, kde byla v 60. letech členkou redakční rady. Už v prvních povídkách (vyšly pak pod názvy Děti platí polovic a Plavčík a sardinky) měla blízko k dětskému vnímání nelehkých životních situací a stala se jednou z představitelek nové vlny v prozaické tvorbě pro dětské a mladé čtenáře. Teď ji vychází další kniha - Slečna Florence a pátrací četa.

Nikdy ji nebavilo psát o neplechách třídních nepřátel, což bylo tehdy pro mnohé oblíbené téma. A proč zrovna čarodějnice jsou oblíbenými hrdinkami jejího psaní? „Holky tenkrát nosily tak trhlé účesy, že nevypadaly jako typické žákyně socialistické školy třeba ve Vršovicích. Proč by některá z nich nemohla být čarodějnice? Ale jak se sem dostala a jak by si v našem světě počínala? Napsala jsem tehdy krátkou pohádku Čarodějnička na koštěti, kterou vydala Mladá fronta. Protože vzbudila zájem, rozšířila jsem ji na synopsi a nakonec na filmovou  povídku. Bohužel zrovna přicházela doba, kdy už jsem nesměla publikovat, a tak vedoucí filmové skupiny Ota Hofman našel řešení: scénář napsal Miloš Macourek a já byla uvedená jako autorka námětu. Tak spatřil film Dívka na koštěti světlo světa,“ vzpomíná Hermína na film, který ji díky Saxaně proslavil.

O čem vypráví její zatím její nejnovější knížka pro děti Slečna Florence a pátrací četa? O tom, jak tentokrát čaruje vysloužilá kadeřnice slečna Florence, která se do vsi přistěhuje z Prahy a provádí tam zázraky svými „vyučenými“ nástroji, až celá vesnice žasne. Kadeřnickým  křeslem, fénem a obrovským hřebenem – který jí darovala na rozloučenou vděčná kadeřnická obec - zneškodní nebezpečné zloděje v době, kdy je vesnice opuštěná. Všichni totiž slaví konec masopustu a převlečení za maškary jdou v průvodu mimo vesnici. A proč vůbec slečna Florence do vsi přijela? „Hledá prastaré tolary, které tu někde mají být ukryté. A kolem pátrání po mincích se najednou děje plno divných věcí, například začne strašit a lidem – tedy všem kromě pátrací čety, tedy Hanky a Pepíka – vstávat hrůzou vlasy na hlavě. Je toho hodně, co se v příběhu najednou děje, nejlepší však bude, když si to děti samy přečtou,“ říká Hermína Franková.

z textu Dany Mojžíšové pro český PEN klub

Kupte si knihu.

Skladem
- 10%
189 Kč
běžná cena 210 Kč

Další články

Dobrodružství, které nevymyslíš! Miloš Doležal ve své knize Pepito, (ne)plivej! vypráví příběh, který se skutečně stal. Dnes již nezjistíme, zda velbloudice utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Dovedli velbloudici v červnu 1945 z Havlíčkova Brodu do pražské zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před utracením.
Aktuality

V červnu roku 1945 kráčela velbloudice Pepita v doprovodu skautů z Vysočiny do Prahy

Dobrodružství, které nevymyslíš! Miloš Doležal ve své knize Pepito, (ne)plivej! vypráví příběh, který se skutečně stal. Dnes již nezjistíme, zda velbloudice utekla z nějakého rozprášeného cirkusu, sovětským či rumunským jednotkám, anebo byla kořistí z německé zoo, nicméně akce, kterou pohledští a brodští skauti podnikli, je naprosto jedinečná. Dovedli velbloudici v červnu 1945 z Havlíčkova Brodu do pražské zoo a zachránili tak Pepitu (později přejmenovanou na Junačku) před utracením.
 | Český rozhlas
Dají se knihy číst i třeba po sto letech od vydání? Tak jistě - technicky jistě ano, ale jsou schopny vyvolat čtenářský zážitek? Není nakonec klasika jen něco jako trilobit, o kterém je dobré vědět, je třeba ho umět školně popsat a zařadit - ale až na pár specialistů nás zase doběla nerozpaluje? Navíc - všechno je dneska jinak - co např. s Čapkem nebo Gončarovem? A zkusili jste poslední dobou napřímo nějakou klasiku?
Aktuality

Číst dnes klasiku? Zkuste to, čtenářská překvapení nejsou vyloučena

Dají se knihy číst i třeba po sto letech od vydání? Tak jistě - technicky jistě ano, ale jsou schopny vyvolat čtenářský zážitek? Není nakonec klasika jen něco jako trilobit, o kterém je dobré vědět, je třeba ho umět školně popsat a zařadit - ale až na pár specialistů nás zase doběla nerozpaluje? Navíc - všechno je dneska jinak - co např. s Čapkem nebo Gončarovem? A zkusili jste poslední dobou napřímo nějakou klasiku?
 | Tomáš Weiss
Zná to každé knihkupectví a knižní distribuce - ne březen, ale prosinec je měsíc knihy.  O přizeň se v tu dobu začne ucházet nejvíc novinek za celý rok. Na knižním trhu je tlačenice jako na startu Jizerské 50. Tlačí se tam mimo jiné i tyhle novinky z Arga.
Aktuality

Nesem vám Argo novinky, haleluja!

Zná to každé knihkupectví a knižní distribuce - ne březen, ale prosinec je měsíc knihy. O přizeň se v tu dobu začne ucházet nejvíc novinek za celý rok. Na knižním trhu je tlačenice jako na startu Jizerské 50. Tlačí se tam mimo jiné i tyhle novinky z Arga.