Baletky ukazují ty, jejichž sen se nikdy nenaplnil. „Spíš jim balet v různé míře zlomil vaz. A to se stalo většině,“ říká Miřenka Čechová. Většina baletek podle ní konzervatoř nedostuduje nebo s kariérou končí ve středním věku a vrací se do světa bez potřebného vzdělání, s velmi omezenými možnostmi uplatnění, nebo jsou přímo fyzicky zmrzačené. Z hrdinek se stávají prodavačky, jedna končí na drogách, mají poruchy příjmu potravy.  

Podle Čechové se o takových osudech nemluví a lidé z branže to neradi slyší. „Zajímal mě pohled zespodu, jako u většiny mých autorských věcí. Proto jsou pro mě zásadní jednotlivé příběhy dalších hrdinů, které se knihou vinou jen tak mimochodem.“

Kniha bez přísně chronologického řazení líčí události několika let, soustředí se ale na formativní období puberty. Čechová sama od jedenácti let vyrůstala v přísném baletním režimu, který dělal ze čtrnáctiletých dívek odbornice na používání projímadel a zvracení, aby si udržely váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Odtud se utíkalo do svobodného prostředí večírků a umělecké bohémy. „Anarchie dospívajících holčiček se projevovala v tom, že chtěly být samy sebou, ne dokonalým bezejmenným strojem,“ vzpomíná Čechová. V prostředí klubové scény hrdinky objevují samy sebe, zažívají první zkušenosti se sexem i s drogami.

Podle redaktora Ondřeje Nezbedy nejde o zpověď nebo literární psychoterapii. „Je to velmi osobitě stylizovaný a originálně vyprávěný příběh, který odkrývá totalitní a sadistickou stránku baletu a zároveň přináší jeden z nejživějších obrazů divokých 90. let, jaký jsem v český próze četl,“ říká Nezbeda.

Dalším motivem, který je pro autorku důležitý a zpracovala ho už v sólovém představení S/He is Nancy Joe, je téma transgenderu. Hrdinka Baletek zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. „Uvědomuju si, že by na to vystačil celý román. Přišlo mi ale důležité osvětlit tělo, o kterém se v knize celou dobu mluví, z jiného pohledu, snad ještě fatálnějšího,“ říká Čechová.

Miřenka Čechová (1982) je jednou z nejvýraznějších představitelek tanečního a fyzického divadla. Její knižní debut Miss AmeriKa (2018) byl ztvárněn také jako divadelní představení
a autorka byla nominována na cenu Thálie. Založila soubory Spitfire Company a Tantehorse.