Intro:

Na konci středověku se tak zvaní Brémští muzikanti – osel, pes, kocour a odvážný kohout – stali prvními zvířaty, která od místních úřadů dostala oficiální listiny, jež jim zaručily autonomii a práva téměř rovná lidem. Od renesance pak některé zeme začaly chytřejším druhům povolovat přístup ke vzdělávání. Kočky, psi a koně rychle využili stoupající zvířecí gramotnosti k dalšímu pokroku.
V době osvícenské už i ovce a krávy chodily po zadních a často hovořily dvěma jazyky. Až do doby průmyslové revoluce, kdy začalo být třeba stále více pracovních sil, ale docházelo k výrazné diskriminaci a platovému znevýhodňování zvířat. Sociální napětí mezi lidmi a zvířaty zůstalo znepokojivé i po většinu dvacátého století, a ještě horší to bylo mezi masožravci a býložravci, protože ti první byli pravidelně obviňování z vykorřsťování těch druhých.
Teprve převratný vynález tajné směsi jménem qwat, která dodává tofu a dalším látkám dokonalou napodobeninu chutí veškerého masa a všech druhů ryb, konečně vedl k trvalejšímu míru a smíru mezi druhy.