V říjnu 1968 byla Věra Čáslavská celosvětová celebrita. Miliony diváků po celém světě sledovaly její zlaté žně na olympiádě v Mexiku, kde získala čtyři zlaté medaile a dvě stříbrné a její tichý protest proti sovětské okupaci. Její svatba v katedrále vzbudila celomexické šílenství. Při návratu ji na letišti vítali s květinami českoslovenští představitelé a prezident Ludvík Svoboda ji osobně přijal na Pražském hradě.

O rok později a dalších dvacet let bylo všechno jinak. Následovala mnohaletá perzekuce za nesouhlas s okupací a podpis prohlášení Dva tisíce slov. „Ze začátku to byla velká sláva, přivezli jsme medaile a pak se to začalo a já byla pět let bez práce,“ vzpomínala Věra Čáslavská v roce 2014 v rozhovoru pro Paměť národa a vyjmenovala čtyři věci, které jí nastupující normalizační režim neodpustil:

„Že jsem neodvolala podpis prohlášení Dva tisíce slov, v Mexiku jsem porazila reprezentanty okupantů, vdávala se v kostele a na stupních vítězů odvrátila při sovětské hymně hlavu od okupantské vlajky.“

„Byla to jediná sportovkyně, která se postavila režimu,” uvedl Václav Havel v dokumentární filmu Věra 68. Když se stal prezidentem, stala se jeho poradkyní pro sociální otázky a pro sport, od roku 1991 pak působila jako jeho asistentka.

z textu Paměti národa