Povstat a žít (ukázka z předmluvy)

„Při čtení [Thoreauova deníku] nalézám ducha i myšlenky, jež se shodují s mými, on však zachází o krok dále a to, co bych já vyjádřil mdlým obecným tvrzením, líčí pomocí vynikajících obrazů. Je to, jako bych vešel do tělocvičny a uviděl tam mladíky, jak s nedostižným elánem skáčou, šplhají a provádějí veletoče, přestože jejich gymnastické kousky představují pouhé pokračování mých prvotních úchopů a skoků,“ poznamenal si v červnu 1863 filosof, spisovatel a básník Ralph Waldo Emerson (1803–1882).

S největší pravděpodobností to byl právě on, kdo v roce 1837 položil tehdy čerstvému absolventovi Harvardu Henrymu Davidu Thoreauovi (1817–1862) prostou otázku: „Vedeš si deník?“ V následujících čtyřiadvaceti letech pak na základě tohoto impulsu vzniklo sedmačtyřicet rukopisných svazků obsahujících více než dva miliony slov. Za pozornost stojí už jen historie tvorby i publikování tohoto zásadního díla americké literatury.

Prvních pět let Thoreauova deníku vyvolává otazníky. Text z tohoto období byl totiž přepsán ze sešitů, které se nedochovaly, a tudíž nelzezjistit, do jaké míry byl pozměněn. Ze svazků z let 1842–1844, jež měly původně více než tisíc stran, zase zbyla pouze přibližně desetina. Valnou většinu autor zřejmě využil v esejích či v jiných dílech.

V letech 1842–1848 sloužil Thoreauovi deník především jako literátský zápisník, ve kterém se jen zřídka objevuje datum. Obsahuje velké množství materiálu zahrnutého do knih Týden na řekách Concord a Merrimack (A Week on the Concord and Merrimack Rivers, 1849) a Walden aneb Život v lesích (Walden; or, Life in the Woods, 1854), do cestopisného vyprávění „Ktaadn“ – vydaného nejprve časopisecky v roce 1848 a později zařazeného do svazku Mainské lesy (The Maine Woods, 1864) – a zčásti i do eseje „Vzdor vůči státní vládě“ (Resistance to Civil Government, 1848), dnes známého pod názvem „Občanská neposlušnost“ (Civil Disobedience).

Jak vyplývá z jeho korespondence, začal se Thoreau v roce 1849 vydávat na pěší toulky do širšího okolí rodného městečka. Přímo v krajině si pořizoval poznámky, jež pak obvykle druhý den dopoledne převedl do podoby deníkového zápisu. Tento zvyk udržoval téměř po celý zbytek života. Navzdory častému použití přítomného času, který budí dojem bezprostřednosti, tak mnohdy před sebou nemáme „autentický“ deník, nýbrž text vzniklý leckdy i s několikadenním odstupem.

Důležitým mezníkem je 8. listopad 1850, kdy Thoreau do jediného dlouhého záznamu sepsal vše, co viděl a o čem přemýšlel během procházky.

Od té doby své zápisky důsledněji datoval, jednotlivé sešity uchovával netknuté a především začal deník považovat za svébytné dílo. To získalo vyzrálou podobu během osmiměsíčního období spadajícího do let 1851–1852, které se stalo autorovým nejplodnějším – tedy alespoň z hlediska deníku, v němž se tehdy rovněž objevují pečlivě sestavované seznamy rostlin svědčící o autorově intenzivním zájmu o systematičtější studium botaniky.

Největší tvůrčí rozmach obecně lze u Thoreaua zaznamenat v letech 1852–1854. Jen v letech 1852 a 1853 popsal 1 253 stran deníku a více než 500 stran sešitů, ve kterých si vedl poznámky týkající se původních obyvatel Severní Ameriky, a také vytvořil dvě nové verze Waldenu. V následujícím období postupně nabývají na významu údaje o pozorování přírody, jež například v roce 1860 výrazně převažují. Nicméně forma deníku se nemění.

Po Thoreauově smrti připadla starost o jeho literární pozůstalost sestře Sophii (1819–1876), která sehrála zásadní úlohu při úpravách a dokončování některých bratrových děl – Henry jí například na smrtelné posteli diktoval část eseje „Chůze“ (Walking, 1862) – i při jejich následném vydávání. K publikaci jeho deníků však dlouho nechtěla svolit, neboť k nim chovala obrovskou úctu a podle všeho je považovala za téměř nedotknutelné.

Už za autorova života k nim měl ale přístup jeho přítel William Ellery Channing (1817–1901). Ten si z nich opsal několik pasáží, jež v roce 1862 využil Emerson při přípravě smuteční řeči pronesené na Thoreauově pohřbu. V rozšířené podobě byly později otištěny v časopise Atlantic Monthly. O rok později vyšel v bostonském nakladatelství Ticknor and Fields výbor Thoreauových esejů nazvaný Excursions, zahrnující mimo jiné úvahu „Noc a měsíční světlo“ (Night and Moonlight). Tu sestavila Sophia z úryvků z bratrových rukopisů, a jde tedy o text značně problematický, jelikož Thoreau jej v této formě sám nenapsal. Navíc se nedá vyloučit, že vznikl čistě na základě vydavatelovy potřeby zaplnit stránky koncového archu, jež by jinak zůstaly v knize prázdné.

V roce 1873 vyšla vůbec první Thoreauova biografie (Thoreau: The Poet-Naturalist), jejímž autorem byl Channing. Tato chaotická kniha obsahovala řadu výňatků z deníku, které však životopisec zásadní měrou upravil, a čtenáři tak na Thoreauovo monumentální dílo získali značně zkreslený pohled. Dále Channing z deníkových úryvků sestavil pro časopis Scribner's Monthly text nazvaný „Days and Nights in Concord“ (1878).

Sophia Thoreauová se po mnoha letech přece jen rozhodla dát k vydání Henryho deníku souhlas a na sklonku života svěřila všechny svazky do péče bratrova dlouholetého přítele Harrisona G. O. Blakea (1816–1898), jenž postupně připravil čtyři výbory úzce zaměřené na roční období (Early Spring in Massachusetts, 1881; Summer, 1884; Winter, 1888; Autumn, 1892) a rovněž čtyři texty („April Days“, „May Days“, „Days in June“ a „Winter Days“)* vydané v letech 1878 a 1885 na pokračování v Atlantic Monthly. Bohužel se však neprojevil jako svědomitý správce svěřeného literárního dědictví. Několik svazků rukopisu opatřil štítky s chybnou datací, vybrané pasáže na stránkách originálu modře nebo černě vyznačil, a jeden sešit dokonce ztratil. Ten se našel teprve po mnoha letech a tiskem vyšel až v roce 1958.

Jan Hokeš, překladatel a znalec Thoreauova díla