Ovšem ani hrdinové dalších Walliamsových děl vydaných v českém překladu nezahálejí. Malý miliardář i Pan Smraďoch už kvapem míří k metě tří desítek tisíc prodaných výtisků. Nutno dodat, že Argo dosud vydalo v překladu osmnáct autorových knih, přičemž ta úplně první, Babička drsňačka, vyšla v roce 2012. Walliams je zkrátka jako dobře promazaný stroj, jako valící se lokomotiva a dál chrlí knižní nápady.

Pro letošek počítáme v Argu se třemi novinkami: Něfo, Bestie z Buckinghamského paláce a Sliz. Zajímavá na celé věci je otázka, proč se vystudovaný herec stal takovým spisovatelským fenoménem? Čím okouzlil čtenáře svých knih? V prvé řadě je Walliams mistrem nadsázky. Sociální postavení jeho hrdinů a okolnosti děje jsou přímo ďábelsky přehnané. Pokud si autor za hlavní postavu zvolí šikanované dítě, pak je to otloukánek non plus ultra, jako třeba holčička Zoe v Krysburgrovi. Když je hrdina chudý, je jeho bída tak převeliká, až to čtenáři trhá srdce. Tatínek v příběhu Táta za všechny prachy je na mizině, nemůže synkovi ani koupit školní aktovku nebo nové oblečení, proto malý Frank nosí učebnice do školy v igelitce a svetry má natolik děravé, že by se jim mělo spíš říkat díry než svetry. Pan Smraďoch je zase páchnoucí bezdomovec. Věčně hladová, hubená Elsie v Ledové bludě vyrůstá v příšerném sirotčinci, který připomíná vězení. Naopak Joea v Malém miliardářovi charakterizuje opačný extrém: je pohádkově bohatý a má, na co si vzpomene. Pokud se v příběhu vyskytne padouch, má skrznaskrz prohnilé srdce, horšího abyste pohledali.

Zloducha koneckonců najdete skoro v každé Walliamsově knize, ať už je to teta Alberta v Příšerné tetě, nebo protivná paní Srazzená, která vede sirotčinec Červotočivé sídlo v Ledové obludě, vrchní sestra v Půlnočním gangu, či stomatoložka slečna Kousavá v Ďábelské zubařce. S takto rozdanými kartami pak Walliams rozehraje náramně dojemné, strhující příběhy. Okoření je pěknou porcí černého humoru, pořádnou dávkou nechutných, u dětí tak oblíbených detailů (například učitel Diesivý v Nejhorších učitelích na světě má tvář sešklebenou jako vzteklý ořech, bradavice na nose, zrzavé chlupy v uších a vředy na nohou) a navrch ještě přidá barvité líčení různých lumpáren (kluk Bažina tamtéž namluví spolužákům, že živí pulci jsou čokoládové kuličky, nebo nastrká holkám do bot žížaly).

Autor nepokrytě straní nepravděpodobným hrdinům, kteří jsou sice nejnepatrnější, nejubožejší ze všech, přesto díky své odvaze, odhodlání a dobrému srdci vykonají velké činy. A zlo je vždy po zásluze potrestáno. Pokud k povedeným příběhům připoteme báječně rozmáchlé ilustrace Tonyho Rosse, bujarou grafickou úpravu a skvělé překlady Veroniky Volhejnové, která při práci nad Walliamsovými texty louská jeden překladatelský oříšek za druhým, je jasné, v čem tkví kouzlo těchto bestsellerů. Ale ouha, ouha, nesmím zapomenout na všemi mastmi mazaného, spořivého, ba lakotného trafikanta Rádže, to bych to od něj slízla. Je to přímo kultovní (třebaže vedlejší) postava. Pouze v jednom ze svých příběhů ho Walliams opomněl zmínit (té osudné chyby se dopustil v Příšerné tetě) a rozdurděný Rádž připsal do knihy pěkně peprnou stížnost. Zkrátka, u Walliamse není o poťouchlosti a všelijaké legrácky nouze, a právě to děti baví.

# Alena Pokorná, psáno pro #mojeargo 3/2021