Práce patří k člověku. Práce je zkrátka tu, aby si člověk vydělal na živobytí. Práce má též význam sociální, je to něco tvořivého, co člověka těší. V práci může člověk realizovat sám sebe. Kdo rád pracuje, má z toho radost. Nepociťuje tíhu práce, nýbrž radost z toho, co jeho prací vzniká. To se netýká pouze řemesla, kde člověk může plody své práce vidět na vlastní oči. I v oblasti obchodu nebo administrativy mohou mít lidé radost, když se jim něco podaří.

Něco dobře zorganizovat, vytvořit atmosféru, ve které každý rád pracuje, vést hovor, který spolupracovníky spojí a vlévá jim pocit, že jsou pro firmu důležití, to všechno může člověku přinést veliké uspokojení. Kdo sám se sebou dobře zachází, ten nekrouží ustavičně kolem sebe, ten se rozvíjí také navenek, oddává se své práci, má radost z toho, co vzniká jeho rukama nebo jeho myšlenkami.

V každé době nalezneme vedle sebe společenské a osobní podmínky, které umožňují zakusit práci jako kreativitu a poslání, ale také podmínky, za kterých je práce vnímána jako utrpení, stres nebo závislost. Práce, „abych vydělal peníze“ nebo „měl práci“, představuje jednostranný přístup k práci. Stejně tak jednostranná je představa, že práce slouží především sebeuskutečnění nebo mě musí vždy bavit. Někteří lidé své pracoviště využívají k vykonávání moci.  Pro náš podvojně prožívaný svět černé a bílé, radosti a utrpení, je podstatné, aby byl pro úplnost zahrnut vždy také opačný pól. K moci patří péče o druhé. Proti úsilí stojí odpočinek. Duchovní pojetí práce je komplexní a zahrnuje právě také tuto polaritu, stejně jako napětí mezi působením ve světě a péčí o vlastní duši.

citace z knih Anselma Grüna, téma: práce a duše