Kompletní nabídka TADY

TIPY OKA:

David Graeber: Utopie pravidel

Americký autor ve svých esejích velmi čtivým způsobem přibližuje všeobjímající monstrum zvané byrokracie, tedy onen věčně se zvyšující počet státních zaměstnanců a formulářů, které tito úředníci vymýšlejí.
Při čtení Utopie pravidel člověku naskakují všechny ty případy z vlastního života. Ano, i já zažil arogantní úředníky placené státem, kteří kontrolovali, zda jsem hoden státní podpory… Ano, i já jsem po krádeži kola zažil to, že policisté dlouze sepisovali hlášení, ale samotné vyšetřování či dopadení pachatele bylo naprosto podružné… Ano, i já trávím při vyplňování nejrůznějších formulářů čím dál více času… Ano, i já neustále slýchávám o vyšetřovacích komisích, které nikdy nic nevyšetřily…
David Graeber vůbec nepředstírá, že by se nad byrokracií dalo nějak zvítězit. Nicméně je dobré svého celoživotního nepřítele aspoň dobře poznat. A k tomu skvěle poslouží právě Utopie pravidel.

Andrej Tichý: Mizérie (kniha byla v širší nominaci na Booker Prize 2021)

Mizérie může na čtenáře na první pohled působit jako tornádo, ale ve skutečnosti je to propracovaná mnohohlasá skladba. Však se o hudbě v textu nejen vypráví, ale on sám zní, a to díky skvělému překladu Marie Voslářové. V rytmickém tempu se vypravěči z podvědomí vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky a čtenáře obklopí pestrou mozaikou osudů.
Violoncellista čeká na ulici na kolegy hudebníky. Když ho znenadání osloví mladý bezdomovec, něco se v něm probudí – začne se rozpomínat na nedávnou minulost, kdy se on sám pohyboval na hraně zákona, na hraně přežití. Z podvědomí se mu vynořují hlasy, vzpomínky i zapomenuté jazyky, které se spojí ve strhující vír rytmu a obrazů. Andrzej Tichý, autor s česko-polskými kořeny, píše nemilosrdně a skvěle o bídě a násilí, závislosti i bratrství.

Jerzy Kosinski: Byl jsem při tom

Chance je zahradník, který desítky a desítky let žije jen na malém prostoru domu a zahrady. O světě okolo sebe neví téměř nic, zná ho jen z televizní obrazovky. Když jeho pán zemře, musí opustit bezpečnou zónu a poprvé od svých čtrnácti let vyjde mezi lidi. Automobily jsou úplně jiné než přepychový ford ze třicátých let, který Chance desítky let oprašoval. Není divu, že přehlédne limuzínu a stane se účastníkem dopravní nehody, jak se píše v protokolech. Prostoduchý muž vstupuje náhle řetízkem náhod do velkého světa byznysu. Kosinski svým námětem ilustruje Sartrovu myšlenku, že peklo je neschopnost uniknout druhým, kteří vám znovu a znovu dokazují, že jste takoví, jak vás vidí oni. Tento dojemný a neuvěřitelně komický příběh je znám i díky filmovému zpracování z roku 1979 v hlavní roli s Peterem Sellersem, jehož herecký výkon dělá ze snímku nezapomenutelný zážitek.

Tento dojemný a neuvěřitelně komický příběh je znám i díky filmovému zpracování z roku 1979 v hlavní roli s Peterem Sellersem, jehož herecký výkon dělá ze snímku nezapomenutelný zážitek.

William Somerset Maugham: O )dělu člověka

Částečně autobiografický román je vrcholným dílem jednoho z nejvýznamnějších anglických romanopisců 20. století. Líčí osudy Philipa Careyho, jemného a citlivého mladého muže s tělesnou vadou, který trpí tíživými pocity méněcennosti.

Hrdinu sledujeme od dětství až do doby, než začne působit jako lékař a v obětavé práci pro druhé nachází smysl života a východisko z bludného kruhu, ve kterém uvízl. Vypravěč provází Philipa nejen různými etapami jeho života na přelomu 19. a 20. století, ale také s ním cestuje po různorodých částech Evropy: od konzervativní Anglie přes vážné Německo až po bohémskou Francii. Jednu z hlavních linií příběhu tvoří intenzivní milostný vztah hlavního hrdiny k povrchní dívce, která ho trápí a neváhá jím manipulovat.
Hrdinův život je paralelou k pocitům a pochybnostem celé mladé generace z přelomu století, tedy epochy secese, kterou se Maughamovi podařilo skrze Philipovo nitro autenticky vylíčit. Zároveň dokázal s dokonalou znalostí lidské psychiky popsat vzdálená zákoutí lidské duše a hledání i zrání mladého člověka.