Zhudebněné básně a písňové texty Jáchyma Topola byly a jsou interpretovány zejména čtveřicí tvůrců/kapel. Přednedávnem je do svého repertoáru přizval David Koller. Od devadesátých let 20. století je zpívá a v době jejich vzniku spolutvořila Monika Načeva. V osmdesátých letech pronikly do repertoáru skupiny Národní třída, jíž byl Topol členem. Největší počet jich na přelomu sedmé a osmé dekády a v menší míře i v pozdějších letech zhudebnil Jáchymův mladší bratr Filip a jeho skupina Psí vojáci.

Každý ze čtyř jmenovaných k textům Jáchyma Topola přistoupil po svém, zhudebňoval je dle vlastních tvůrčích zvyklostí, různou měrou do nich zasahoval a spoluutvářel je. Sám Topol mluví o čtyřech odlišných obdobích, jejichž vzájemný kontrast je o to výraznější, že mezi zveřejněnými výstupy jednotlivých etap existovaly, alespoň navenek, několikaleté pauzy, jež se až na jedinou  výjimku nepřekrývaly. Každé období znamenalo jinou míru spoluúčasti, jiný dojem sounáležitosti.

Petr Ferenc z doslovu

Ukázky:

Smutné rozvody, veselé svatby

Unavený tak,

že má rozházené tělo,

neví proč,

ví proč, vteřiny vřískají,

lítosti, výčitky.

Všemi těmi šílenostmi

ukradl si život,

smutné rozvody,

veselé svatby.

Skuhraly vždy nesnášel,

ale musí si to přiznat,

chtěl by být zas mladý,

plný lásky

k sobě.

(2021, Igor Zahradníček)

Jáchym Topol: Igor je kapelník pražské undergroundové formace Shrben Pohřben. Známe se z monarchistického sdružení kolem časopisu Babylon. Během čundru na Muráňské planině nás déšť zahnal do motorestu Čertovica, kde jsem recitoval básně. Igorovi se zalíbily právě „Rozvody“, tak je zhudebnil.

Geronimo

život je sílou tvý vidění

tvý ruce sluncem jsou spálený

na cestě kouzel na cestě kouzel

ti z hlavy visej živý vlasy hej

ve stopě cesty ostrých skal

zaživa tě nikdo nikdy nedostal

po tvý stezce divoký psi

zběsilost ukryje tvůj cit

sám šaman s ohněm

žlutou i černou sílu v tváři má

sám šaman s ohněm

blesk válečnýho malování těl

chodec nad zemí Geronimo

chodec nad zemí Geronimo

chodec nad zemí de sám čaroděj

démoni pustin pod zemí

kde pán smrti ukryl jeho stín

ve snu vidí havraní ženu

svět zastavil se v běhu

(1994, Načeva)

Monika Načeva: S Jáchymem a Filipem jsme chodili ve třech – sourozenci a mladší indiánská sestřička – a shodli jsme se, že máme rádi indiány. Chtěla jsem indiánskou píseň. Jáchym měl pocit, že není hotová a dodělaná, ale už se nedalo čekat.

Ohnivá voda

Moje sestra je Ohnivá voda

říkám jí: miláčku

říká mi: něho

a říkáme si: miluju tě.

A pijeme Ohnivou vodu.

Dnes mě měsíc ochrání před nebezpečím

u hlavy mý sestry.

Budu plavat ve vodě

v síle ohně než ráno vstanu

a vypadnu

potmě popaměti chodbou z nejvyššího patra.

Moje sestra je Ohnivá voda

má rozcuchaný vlasy a ráno řekne: di do práce

myslím si: beru si kolik chci a dávám kolik mohu

a říkáme si: miluju tě.

Měsíc sálá a my dva jsme v noci Ohnivý vody

kůže na kůži. A všechno

je důležitý. Sestro. Teď v noci.

Jsi vedle mne ve snu

i potom. Zvuk dechu a doteky nehty

v rytmu mozku s krví. Ty.

Buď u mě. Ještě blíž. Ohnivá vodo.

(1994, Psí vojáci 2007, Načeva Monika)

Načeva: Když to zpívám s Michalem Pavlíčkem, je to o ohni, lásce… Má to i jiný význam než zničující alkohol, jako když to zpíval Filip. V mém podání je to spíš o lásce, která tě může popálit.