Cicero se narodil 3.ledna roku 106 před n.l. u Arpina jako syn maloměstského aristokrata. První vzdělání dostal Cicero v rodném městečku, další jeho krůčky za vzděláním vedly do Říma. Zde studoval především řečnictví a poštěstilo se mu setkat se s vynikajícími řečníky Marcem Antoniem a Liciniem Crassem, kteří jej podporovali ve snaze stát se řečníkem. Mladý Cicero poznával také divadlo a seznámil se s několika osobnostmi římského i řeckého dramatu, dosáhl i výborného právnického vzdělání díky své spolupráci se Scaevolou a později jeho synovcem. Ve filosofii byl žákem stoika Diodota a akademika Filóna z Lárissy. Cicero začal také poměrně brzy kvůli zdokonalení svého jazyka překládat řecké texty, z nichž několik se nám zachovalo dodnes.

V roce 79 př. n.l. byl nucen opustit Řím kvůli zdravotním problémům způsobeným velikým vypětím. Lékaři mu doporučili ukončit započatou řečnickou dráhu, ale Cicero to odmítl a místo toho odjel zdokonalit sám sebe do Řecka a Malé Asie. Nejprve zůstal 6 měsíců v Athénách, poté tedy objel i Malou Asii, kde se setkal se všemi nejlepšími rétory té doby. Nakonec odcestoval na Rhodos, kde ho rétor Apollonios Molon získal pro tamní učení. Cicero se vrátil do Říma roku 77 před n.l., jak sám napsal celý pozměněn. Brzy se oženil, vzal si Tarentii, která často vystupuje v jeho listech. Rok 76 pro něj znamenal úřad kvestorský. Po ukončení tohoto jednoročního úřadu se stal členem senátu. Roku 70 se stává aedilem kurulským. Tento rok je i jinak významný pro Cicera - proces s Verrem, jež se dopustil vyděračství na Sicílii, a který byl odsouzen především díky Cicerovi a jeho řečem, znamenal to, že byl pětatřicetiletý řečník považován za nejlepšího ve svém oboru v Římě. O rok později je Cicero zvolen opět za aedila, tentokrát v Římě. Konečně roku 67 před n.l. se stává prétorem a podporuje zvolení Pompeia za vojevůdce s mimořádnou pravomocí proti králi Mithridatovi.

Roku 64 se Cicero stává jedním ze dvou nejvyšších úředníků v impériu - konsulem a to i přes silnou opozici ze strany Catiliny. Poté ve své funkci potlačil povstání výše zmíněného a zavázal si tak město. Avšak příbuzní popravených měli své politické styky na začínající první triumvirát, který zařídil Cicerův politický pád. Ten přišel definitivně v dubnu roku 58, kdy byl Cicero úředně vyhoštěn a odešel do Thessaloniky. Zde nezůstal dlouho, neboť politické změny vedly k povolení k návratu ze dne 4.8.57 před n.l. Cicero se vrátil i do politiky, ale už nezískal starý vliv. V roce 51 před n.l. se stal Cicero správcem neklidné a válkou ohrožené provincie Kilikie. Zde si vedl zdatně a získal si i vojenské zásluhy. Na konci roku 50 před n.l. se Cicero vrátil do Říma, kde se vše připravovalo k vypuknutí občanské války. Cicero váhal, ale nakonec si vybral stranu Pompeiovu. Neudělal dobře.

Po porážce Pompeia se vydal zpět do Itálie, kde doufal v Caesarovu milost. Tu skutečně dostal v roce 47 před n.l., i když až po roce čekání. V této době si také znepřátelil Marca Antonia. Cicero se uchýlil do soukromí, kde pěstoval filosofii a psal knihy s velikou vytrvalostí. Téměř nevystupoval na veřejnosti, leda když chtěl zachránit některého ze svých přátel. Toto období jeho života skončilo se smrtí Caesara 15.3.44 před n.l. Cicero s ní souhlasil a dokonce byl potěšen smrtí diktátora, ale již brzy si uvědomil, že jeho místo začíná zaujímat Marcus Antonius. Více než šedesátiletý Cicero vytáhl do boje proti Antoniovi, ale ten se ukázal jako silnější a nechal svého protivníka zavraždit. Stalo se to na pobřeží u Caiety dne 7.prosince 43 před n.l. Jeho ruka a hlava (nebo možná jen jazyk), symboly řečnictví, byly poslány do Říma a vystaveny.

Jiří Chlubný, antika.avonet.cz