V roce 1950 činil průměrný věk pracovníku StB 25 let. V roce 1956 nemělo 35,6% pracovníků Ministerstva vnitra ukončené základní vzdělání. V roce 1947 pracovalo ve Státní bezpečnosti 2 793 osob, v červnu 1950 5 708. Pro rok 1952 už ÚV KSČ naplánovalo pro estébáky 13 972 tabulkových míst.

Komunisté se pomocí brutality StB snažili po roce 1948 ovládnout co nejrychleji celou společnost. Byly zrušeny desítky novin, časopisů, zakázány tisíce knih, zavřena divadla, tisíce studentů bylo vyházeno ze škol, tisíce intelektuálů skončilo v manuálních zaměstnáních, tisíce vězňů fáralo v uranových dolech, mezi nimi i hrdinové, kteří bojovali na západní frontě druhé světové války. Stateční odbojáři, kteří riskovali životy během války, se v lágrech potkávali s gestapáky, kteří je mučili. Nastoupil plošný teror, který porušoval i ty zákony, které si komunisté sami schválili. Desetitisíce lidí za dramatických okolností prchaly přes šumavské lesy do zničeného Německa, kde se potkávali s těmi, které z jejich domovů v Československu jen dva roky vyhnal poválečný odsun.

Komunisté pro lidi, které společensky a občansky zničili, vymysleli označení „bývalí lidé“ a začali je evidovat ve svých kartotékách.

Údernou pěstí tohoto děsivého režimu byla Státní bezpečnost. Míra nezákonností, které se tou dobou dopouštěla, je těžko představitelná. V té době si referent Státní bezpečnosti zatknul, umístil do vazby, sepsal výslechy, napsal obžalobu, kterou prokurátor jenom formálně schválil, a zároveň navrhl trest. Jakým martyriem musel projít člověk, který se v té době dostal do spárů Státní bezpečnosti, dobře ukazuje maďarský památník Terror Háza v Budapešti, který sídlí v centrále bývalé komunistické tajné policie ÁVH. Ve sklepích jsou minimístnosti, kam byli lidé zavíráni a museli být stále ohnutí, pokud nechtěli ležet na podlaze ve výkalech. A další mučící vynálezy – kleštičky na trhání nehtů, speciální vařič na pálení rukou, háky na věšení za ruce, při kterém si mučený vykloubil obě ramena. V padesátých letech takhle také nutili lidi ke spolupráci. Někdy zase dali „objektu svého zájmu“ k jídlu slanou rybu a postavili před něj sklenici vody…

Zpráva o vyšetřování nezákonností ze 60. let minulého století říká, že z několika tisíc osob vyšetřovaných v letech 1948 – 1953 nebyl ani jeden případ, proti kterému by nebylo použito fyzické násilí. Při vyšetřování byly rovněž používány drogy, především skopolamin.

V šedesátých letech vycházely některé ze zločinů StB najevo, v 70. letech došlo v jejích řadách k čistce po roce 1968, v 70. a 80. letech pokračovalo šikanování, mučení a zavírání disentů, převážně z prostředí Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.

Poslední a definitivní tečkou za vládou této teroristické organizace bylo rozsáhlé ničení vlastních dokumentů po roce 1989. V Brně byl zničen prakticky celý archiv se svazky spolupracovníků, v Plzni až do roku 1983 registrační protokoly a v celé síti StB hlavně svazky po linii vnitřního nepřítele. Naštěstí rozsah dokumentace a mnohonásobná duplikace spisů StB umožňují poměrně dobrý přehled o její činnosti. Většina útvarů byla zrušena k 15. únoru 1990, rozvědka potom v září 1990. Uzavřela se tak více než čtyřicetiletá existence teroristické organizace, která měla na svědomí stovky mrtvých, desetitisíce uvězněných a milióny zničených nebo poničených životů. Její příslušníci si právem zaslouží opovržení demokratickou společností.

připraveno z úvodního textu Radka Schovánka