Slepá Alma v dědově vetešnictví omylem projde obrazem a ocitne se v přízračné krajině. Najednou vidí. Stojí v modré trávě pod červeným nebem a blíží se k ní prazvláštní bílé zvíře. „Když jsem byla malá, fascinoval mě obraz, který moje babička zachránila za druhé světové války z vybombardovaného domu,“ říká spisovatelka Lucie Paulová. „Přemýšlela jsem o tom, kdo ho namaloval, kdo se na něj díval, jaký měl asi osud, kde všude byl, než se nakonec ocitl v domě mých prarodičů nad krbem. Zároveň znám ženu, která oslepla, když jí bylo tolik jako Almě. Pamatovala si barvy a dodnes má ráda obrazy. Ráda se jich dotýká a baví jí, když se jí vypráví, co na nich je a jak působí,“ dodává.

Hrdinka Alma projde obrazem do doby před sto lety, do starých pražských Holešovic. Nemá s sebou mobil ani jinou technickou vymoženost. S partou z dělnické kolonie krade z vlaku uhlí a účastní se rodea s mohutným býkem. Především ale nutně potřebuje najít Františku, autorku obrazu, kvůli kterému to všechno začalo. „Věděla jsem, že Alma projde do doby první republiky. Holešovice mají dodnes nádech starých časů a jsou v nich pořád místa, která se podobají místům, kde se příběh odehrává. Pomáhala mi při tom stará mapa z roku 1922 a dobové fotografie. Bavilo mě spojovat realitu té doby s fikcí,“ vysvětluje Paulová.

Když pošlete dnešní jedenáctileté děvče do minulosti před sto lety, je jasné, že to nebude mít vůbec jednoduché. Redaktorka knihy Magdalena Hennerová srovnává její dobrodružství s Prašinou, kterou pro Paseku také objevila. „Naše malá současnice ví o době první republiky jen velmi málo. Postupně se s ní seznamuje a společně s ní i čtenáři.“ Kniha podle ní má velkou šanci stát se přitažlivou četbou i pro méně zdatné čtenářky a čtenáře. „Silná hrdinka Alma navíc může připomenout cílevědomou a houževnatou En z Prašiny a z některých míst v dávno zmizelých starých Holešovic vane až krchlebsky temná atmosféra,“ říká Hennerová.