Martin Rychlík (*1977) patří mezi přední tuzemské etnology a historiky kultury, národopisná zjištění posbíraná u nejrůznějších etnik po celém světě dokáže vtěsnat do historického rámce a vysledovat jejich proměny napříč různými kulturami i v dějinném průřezu, bezmála od pravěku po současnost. Vydal už dvě knihy věnované zvyklostem u nás sotva významným, avšak pro odlišné civilizační okruhy zajisté důležitým – jedna se nazývala Dějiny tetování, druhá Dějiny vlasů. Nyní přidává řekněme shrnující publikaci DĚJINY LIDÍ, která v 73 kapitolách probírá, pokud ne nejdůležitější, tak určitě nejpříznačnější aktivity lidstva, zaznamenatelné a porovnatelné doslova v celosvětovém měřítku.

Jan Jaroš, kultura21.cz

Málokdy se českému humanitnímu vědci podaří napsat knihu, která by byla mimořádná ve světovém měřítku. Etnologovi, kulturologovi a vědeckému novináři Martinu Rychlíkovi (1977) se to nepochybně povedlo: jeho Dějiny lidí nemají, jak konstatuje v předmluvě kulturní antropolog Martin Soukup, ve světové antropologické literatuře srovnání.

Petr Zídek, Novinky.cz

Tím, že kniha Martina Rychlíka lidské univerzálie neukazuje izolovaně, ale staví je vedle sebe pod hlavičkou jednoho společného tématu, aspiruje na změnu společenského postoje ke stále sílící multikulturalitě. V prvé řadě mění egocentrický pohled na populační rozmanitost – kultura vysoce rozvinutých zemí 21. století již není modelem, s nímž by se popisované skutečnosti srovnávaly či dávaly do kontrastu, ale je jen jednou z možností, jak se k některé z všelidských hodnot postavit. Díky své koncepci má kniha rovněž velkou šanci upoutat mladší generace, přivést je k zájmu o historii různých kultur i celkovou podstatu „lidství“, kterou je s ohledem na globální výzvy posledních let nutné znovu a znovu tematizovat.

Elizaveta Getta, iLiteratura.cz

„Všichni lidé gestikulují, všichni lidé mají hry, všechny kultury mají kalendáře a nějakým způsobem organizují svůj rok, používáme všichni jazyk…“ vyjmenovává některé z příkladů Martin Rychlík. Konkrétní příklady ale zároveň odhalují, jak moc se můžeme lišit – a pestrost lidstva, jak z ní podtitul knihy.

„Třeba truchlení. Všichni nějakým způsobem projevují smutek, ale byly plačky v různých kulturách, třeba Papuánky si uřezávaly prsty, když jim zemřel manžel,“ dodává konkrétní rozdíl. Závěrečnou kapitolou Dějin lidí je naopak humor. „Všichni lidé si dělají legraci, snaží se trochu si život ulehčit a zasmát se,“ nepochybuje Rychlík.

web ct24.cz