Oproti Ferlinghettiho první sbírce však Lunapark v hlavě vyšel v newyorském prestižním, na světovou avantgardní literaturu zaměřeném nakladatelství New Directions, které od r. 1936 vedl až do své smrti James Laughlin (1914–1997) pověstný svou náročností. V New Directions vyšly i téměř všechny ostatní Ferlinghettiho sbírky, divadelní hry a prózy.

Literární kritika měla sice k poezii této sbírky jisté výhrady, ale čtenáři ji přijali více než příznivě. Do současnosti byla přeložena do devíti jazyků a jen v USA se jí prodalo na milion výtisků.

Ve sbírce se snoubí osobní zkušenosti, ideové založení, vzdělanost v nejrůznějších humanistických i přírodovědných oborech, jazykové znalosti a zájem o společenské a politické dění doma i ve světě, přiznané literární vlivy e. e. cummingse, Henryho Millera, Jamese Joyce, Ezry Pounda, T. S. Eliota, Johna Keatse, W. C. Williamse, Walta Whimana, Johna Keatse, W. B. Yeatse, Williama Wordsworthe, Miguela de Cervantese, Danta Alighieriho či – a to velmi výrazně – Jacquese Préverta, z jehož Slov (Paroles) vydal v roce 1958 ve svém překladu a ve svém nakladatelství 44 textů a básní (z celkového počtu 91).

Jsou zde všechny základní znaky, které se staly pro Ferlinghettiho dílo konstantním poznávacím znamením – aluze, citace – přesné, pozměněné či obrácené ve svůj významový opak, směšování velkých témat s těmi „malými“, odkazy na události místního či jen chvilkového významu. Vzpomínky z dětství přetavené v události životní důležitosti. Rozvíjení obrazů navozených autorovými předchůdci. Jejich propojování, vrstvení. Směšování vytříbené mluvy s argotem a beatnickým slangem. Hra se slovy. Aliterace. Láska a samota. Humor, cynismus a satirický škleb. Pohlazení a facka. Anarchie. Klidné spočinutí. Báseň jako obraz – slova jako tahy štětcem. Řádkování připomínající filmovou sekvenci. Co báseň to krátký film promítaný v mysli čtenáře či posluchače – komu se to vlastně děje? Jazz, zvuk a ticho. Mezery mezi slovy jako zámlky, pauza k nadechnutí trumpetisty. Plynulý rytmus. Politika. Angažovanost. Atd. Vždy v různém poměru a vždy v rovnováze. A věčně aktuální – radost a smutek, láska a nenávist, štěstí a neštěstí, štěstí v neštěstí…

Je nehynoucí zásluhou Jana Zábrany (1931–1984), že byla českému čtenáři poezie Lawrence Ferlinghettiho v roce 1960 (sbírka Lunapark v hlavě pak v r. 1962) představena a zpřístupňována – v mezích tehdejších možností – i nadále. Zábrana navíc dokázal jeho texty podat tak, že svou civilností, uvěřitelností a pokorou oslovily i ty, kdo jinak poezii příliš neholdují. Na amerických či jiných kulisách nezáleželo. Číst mezi řádky uměl za socialismu každý. A Zábrana toho při překladu Ferlinghettiho poezie bohatě využíval. Někdy tzv. trochu přitlačil na pilu, jindy přidal o něco více skepse, ale nikdy na úkor smyslu Ferlinghettiho poezie. Jistě, najdou se pasáže, které jsou v originálu jinak než v Zábranově překladu, ale to je třeba přičíst nemožnosti si spoustu údajů ověřit – Google tehdy neexistoval.

Původní záměr byl nové vydání Zábranových překladů opatřit poznámkovým aparátem, opravami, projasněním citovaných děl jiných autorů apod. Takovými zásahy by se ovšem rozbourala celá Zábranova poetika, proto jsme se rozhodli českému čtenáři předložit k posouzení překlad nový. Nejde o soutěž, ale proč po šedesáti letech od prvního vydání nezkusit Lunapark v hlavě přeložil znovu? Nově?

l.bosch, leden 2022

3

Básníkovo oko necudně hledící

obhlíží povrch oblého světa

s opilými střechami

dřevěnými oiseaux na prádelních šňůrách

a s hliněnými muži a ženami

s rajcovníma nohama a pučícími ňadry

na skládacích lehátkách

a jeho stromy plné záhad

a jeho nedělní parky a němé sochy

a jeho Ameriku

s jejími městy duchů a pustými Ellis Islandy

a jeho surrealistické krajiny

bezduchých prérií

supermarketových periférií

párou vytápěných hřbitovů

cineramových svátků

a protestujících katedrál

neslíbatelný svět plastových prkýnek na toaletách tampónů a taxíků

zdrogovaných obejdů na rohu a lasvegaských panen

zapírajících se indiánů a biografomanských paniček

neřímských senátorů a neodpíračů vojenské služby

a všechny ostatní osudně odtržené fragmenty

imigrantova snu který došel vrchovatého naplnění

a vybledl

mezi lapači bronzu

7

Co mohla říct pošetilému plyšovému medvídkovi

a co mohla říct bratrovi

a co mohla říct

kocourovi s tlapkami budoucnosti

a co mohla říct matce

po té chvíli kdy ležela líně

mezi zválenými květinami

na horkém říčním břehu

kde se kapradí klonilo ztěžklým

milencovým dechem

a ptáci šíleli

a slétali se ze stromů

aby ze země sezobali ještě horké

vystříknuté sperma