Seymour Martin Lipset: Dvousečná zbraň

Přední americký politolog, někdejší profesor na Harvardově a na Stanfordské univerzitě, se ve své pečlivě zdokumentované studii zabývá některými jedinečnými rysy politického a společenského života ve Spojených státech: sklonem k moralizování a k teologizaci politiky, nízkou popularitou sociálního státu i u nemajetných vrstev, popularitou levicových názorů u intelektuálů, zejména v univerzitním prostředí, a naopak slabou rezonancí obdobných myšlenek ve veřejném životě, absencí konzervativní strany v evropském slova smyslu apod. Lipset odkazuje na okolnosti vzniku Spojených států a na základní politické principy a instituce a snaží se objasnit, proč je současná Amerika taková, jaká je. Jeho kniha Dvousečná zbraň se stala stejně jako mnoho předchozích autorových prací zcela zásadním příspěvkem k tématu.

Gonzalo Vial: Pinochet: portrét diktátora

Postava chilského generála Augusta Pinocheta (nar. 1914) vzbuzuje protikladné a nesmiřitelné reakce po celém světě, a to od chvíle, kdy se generál v roce 1973 postavil do čela puče, který svrhl legální chilskou levicovou vládu a nastolil v zemi režim vojenské junty. Jedni v něm vidí krvavého diktátora, po němž zůstaly tisíce mrtvých a umučených, druzí neohroženého chilského zachránce před komunismem a strůjce ekonomického rozvoje země.
Gonzalo Vial, univerzitní profesor a historik, se snaží vytvořit životopisný portrét svého krajana generála Pinocheta bez apriorních ideologických východisek, nezastírá však, že životní běh generála líčí jako příběh odvíjející se v základním politicko-společenském schématu druhé poloviny 20. století, jakým pro autora byla obrana západní civilizace proti mezinárodnímu komunismu.
Ať už čtenář zaujímá jakékoliv stanovisko, Vialova kniha je přínosná už tím, že předkládá detailní a věcně zasvěcený pohled na chilské události a společnost zevnitř. Autor věnuje pozornost generálovu rodinnému a sociálnímu zázemí, jeho profesionální kariéře v letech 1933–1971, a poté se soustřeďuje na vztah tradičních chilských vojenských složek vůči socialistickému prezidentovi Allendovi, za jehož úřadu dochází k politické a sociální polarizaci chilské společnosti. Po vylíčení puče proti zavedené chilské demokracii, jak k němu došlo 11. září 1973, se autor zaměřuje na popis následné obnovy společenského a hospodářského života země a na Pinochetovu úlohu v tomto procesu. Na jedné straně zde funguje režim, jehož policie (DINA) provádí krvavou represi proti komunistické a socialistické opozici s bilancí několika tisíc obětí. Na druhé straně je v Chile se souhlasem vojenské junty budována nová ekonomická struktura pod taktovkou mladých neoliberálních ekonomů vyškolených chicagskou školou, v čele s talentovaným Jorgem Cauasem Lamou.
Právě popis „šokové terapie“, ke které svoluje Pinochetova junta, patří k nejpřínosnějším částem knihy, podobně jako líčení zahraničněpolitických obtíží, s jakými se muselo Pinochetovo Chile vyrovnávat, ať už šlo o mezinárodní blokádu, kdy mu i USA odmítly dodávat zbraně, anebo o válečné napětí na chilsko-peruánské a chilsko-argentinské hranici.

David Koepp: Parazit

Před třiceti lety Roberto Diaz a Trina Romano, odborníci na bioterorismus, nechali uprostřed západoaustralské pustiny srovnat se zemí celou vesnici, když zjistili, že její obyvatele krutě pozabíjela parazitická houba či plíseň, která se sem dostala z vesmíru v jedné z nádrží, jež do tohoto Bohem zapomenutého koutu zeměkoule spadla spolu se zbytky vesmírné stanice Skylab, ale ta ji na oběžnou dráhu vynesla právě ze Země. Zapeklitá situace. Jediné, co ji dokáže zastavit, je chlad. Jeden vzorek si odveze do USA a nechá ho uložit ve vojenském podzemním skladišti pro možné budoucí válečné účely.
Ale globální oteplování je tady, a tak se houba dostane ven a začne se rychle šířit přes těla lidí a zvířat, kteří pak umírají strašnou smrtí. Hrozí zničení celého světa. Jedině Roberto Diaz ví, co je ta potvora zač, a s pouhými dvěma komplici vytáhne do zdánlivě prohraného boje. Scenárista a režisér David Koepp se narodil roku 1963 v Pewaukee ve Wisconsinu. Vystudoval katedru filmové, divadelní a televizní tvorby na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Od roku 1990 se mu daří psát scénáře pro filmy, které se skutečně realizují. Po několika menších úspěších přišel ten hvězdný: David Koepp se podílel na scénáři Jurského parku, režírovaného Stevenem Spielbergem. Film měl celosvětový úspěch. Následovaly scénáře k velkofilmům Mission: Impossible, Spider-Man, Válka světů nebo Indiana Jones a tajemství křišťálové lebky. Filmy, které autor také sám režíroval, byly spíš skromnější, ale vyčnívá z nich Tajemné okno s Johnnym Deppem v hlavní roli, považované za jednu z nejlepších adaptací předlohy Stephena Kinga.

Lavie Tidhar: Muž leží a sní

Druhá polovina 30. let 20. století. Evropa je v krizi a Velká Británie se potýká s přílivem uprchlíků. V Německu totiž došlo k Pádu, moci se chopili komunisté, a tak boháči i fašisté, nechtějí-li skončit v trestaneckém táboře, musí utéct za hranice. Většinou se rychle vzpamatují a dál se věnují tomu, na co mají talent, třeba obchodu nebo organizovanému zločinu, ale jistý pan Wolf je muž s ideály, hnusí se mu všeobecný morální úpadek, a zatímco živoří v zaměstnání soukromého detektiva, sní o tom, že už brzy vydá další část svého životního díla, knihy nazvané Můj boj.
Pravda, mezitím si ještě bude muset vytrpět něco sexuálního ponížení v rukou zdegenerovaných prostitutek či špinavé Židovky a párkrát dostane pořádnou nakládačku, ale to muže jeho formátu nezlomí. Zatím v jiném čase a na jiném místě leží muž a sní…

Lavie Tidhar se narodil v izraelském kibucu, ale žil i v Jižní Africe, Laosu nebo na Vanuatu. V současné době bydlí v Londýně. Ve světě literatury si udělal jméno jako autor sci-fi a fantasy, který se věnuje rozmanitým žánrům od povídek přes romány až po grafi cké romány. Za svůj román Osama (Usáma) získal v r. 2012 World Fantasy Award for Best Novel (Světovou cenu pro nejlepší román vydaný v uplynulém roce v angličtině v žánru fantasy) a porazil tak mj. Stephena Kinga s 11.22.63 nebo George R. R. Martina a jeho Tanec s draky.
Stejně jako v případě Usámy, i v románu Muž leží a sní (A Man Lies Dreaming, 2014) vytváří Tidhar alternativní historii. Tentokrát nám v ní ukazuje, co by se stalo, kdyby se ve třicátých letech v Německu ujali vlády komunisté.

Klaus Mann: Mefisto

Mefisto, román jedné kariéry, jenž přežil dobu svého vzniku, nepřestává fascinovat dokonalou psychologickou studií bezcharakterního hrdiny, který se – hnán svou ctižádostí a ješitností – nezdráhá kvůli kariéře herce zaprodat nacistickému režimu a prospěchářské společnosti. Román zobrazuje sarkastickým způsobem nástup a zrod německého nacismu, podobnost s tehdejšími politickými a kulturními prominenty nijak neskrývá. V Mannově rodné zemi byl poprvé vydán až dávno po válce (v roce 1956). Neméně slavné je i filmové zpracování románu z roku 1981, ve kterém ztvárnil hlavní postavu rakouský herec Klaus Maria Brandauer, pro něhož brilantní výkon v roli Mefista znamenal mezník ve filmové kariéře.