Robin Robertsonová: Revoluční kuchařka

85 receptů se zaměřením na příjem bílkovin, a to těch bezmasých. 

Mezi rostlinné zdroje bílkovin patří hlavně:

• luštěniny (sója, čočka, hrách, fazole, cizrna),

• ořechy (nejvíce arašídy, mandle nebo pistácie)

• semínka (zejména dýňová nebo slunečnicová, ale také chia nebo sezam)

• obiloviny a pseudoobiloviny (ovesné vločky, quinoa, pohanka, amarant)

Nejen vegetariáni mají v oblibě např. seitan (z pšeničné bílkoviny) nebo tempeh (ze sóji), jež chuťově i obsahem bílkovin obstojně nahrazují v jídelníčku maso. Rostlinné zdroje navíc nabízí velké množství minerálů, vitamínů a vlákniny a jsou méně kalorické. Tělo je ale zpracovává trochu déle než bílkoviny živočišné.

Alison Marrasová: Paleo kuchařka pro zdravý mikrobion

Jak už název napovídá, paleo strava vychází z jídelníčku našich předků žijících v pravěku. Díky této stravě jsme se vyvinuli do své současné podoby a jako lidstvo jsme na ní fungovali po statisíce let, je pro nás tedy přirozená a dokážeme na ní velmi dobře prospívat. Důkazy na základě DNA totiž ukazují, že se lidské tělo za posledních 40 000 let příliš nezměnilo. Naše stravovací potřeby jsou tedy stále stejné jako našich předků lovců a sběračů žijících před rozvojem zemědělství.

Velmi stručně řečeno staví paleo strava na skutečných potravinách pocházejících přímo z přírody. Hojně si zde tak můžete dopřát všechny možné druhy masa, vejce, zeleninu, ovoce, ořechy a semínka. Naopak vyloučeny jsou obiloviny, luštěniny, mléčné výrobky a veškeré průmyslově vyráběné potraviny.

Hayley Barisa Ryczeková: Fermentované potraviny ke každému jídlu

Fermentace prožívá v posledních letech velkou renesanci. Renesanci proto, že ve skutečnosti jde o prastarou techniku, jak naši předkové zpracovávali přebytky z lovu a později také úrody. Přirozených možností nebylo mnoho: chlad, sušení či tepelná úprava. Ale ne vždy se tyto metody hodily pro všechny druhy surovin. A tak se zrodila další z technik uchovávání potravin – fermentace. Kvašením či kysáním, což je české synonymum, totiž vzniká například alkohol, kyselina mléčná nebo kyselina octová, které fungují jako přírodní konzervanty.

Tento způsob domácí konzervace se však s dostupností lednic, mrazáků a rozvojem modernějších (chemických) postupů v potravinářském průmyslu dostal až na okraj zájmu. Vrací se se stoupajícím zájmem o opravdové jídlo, celistvé potraviny a péči o zdravá střeva. 

Při fermentaci dochází k přeměně složitějších nutričních látek na jednodušší. Tím ušetříme část práce našemu trávícímu systému. Za pomoci enzymů jsou polysacharidy naštěpeny na cukry a bílkoviny na přímo využitelné aminokyseliny (např. v kváskovém pečivu se na aminokyseliny rozloží část lepku z mouky). Tímto způsobem upravené potraviny také mají vyšší obsah enzymů a vitaminů (B a C). Fermentace také snižuje obsah antinutričních látek, přirozeně se vyskytující v rostlinných potravinách (např. kyselinu fytovou nebo šťavelovou). Lidské trávení je pak schopné lépe využít minerály, jako je např. vápník.