Doslov

Poezie a život Allena Ginsberga

Neplánoval jsem psát o Allenu Ginsbergovi knihu, ale spíše rozsáhlou elegii, do které jsem se pustil v době jeho smrti, v dubnu 1997, kdy se zdálo, že zármutek nemá hranic. Šel jsem po ulici a při pomyšlení na něj mi náhle vhrkly slzy do očí. Po nějaké době jsem usoudil, že tou správnou cestou je možná tichý zármutek, a rozhodl se opustit asi palcový špalík poznámek, které jsem si dělal pro elegii.

V září toho roku jsem na vídeňské Schule für Dichtung vedl kurz nazvaný „Poezie a život Allena Ginsberga“. Při přípravě jsem popsal poměrně tlustý tříkroužkový blok, který zahrnoval mnou poskládanou historii jeho života. V roce 1998 jsem se rozhodl publikovat část toho zápisníku ve Woodstock Journal. Setkalo se to s příznivým ohlasem čtenářů, a tak jsem zápisky uveřejňoval dál, tříbil je a přidával nové části, až bylo zřejmé, že vzniká kniha.

Život Allena Ginsberga byl velmi složitý, takže Poezie a život Allena Ginsberga je vlastně jakousi cestou Ginsbergovým lesem, a protože je to cesta, musel jsem vynechat spoustu zajímavých historek, událostí a setkání. Allenova duše byla velkým a pozitivním majákem, který přitahoval doslova tisíce lidí, kteří cítili podobně jako on. Cesta Ginsbergovým lesem se nevyhnutelně nemohla nedotknout řady důležitých souvislostí v jeho životě a já prosím o shovívavost ty básníky, aktivisty, filmaře, hudebníky, rodinné příslušníky, malíře, badatele Beat Generation & přátele v zemích po celém světě, kteří měli s velkým bardem Allenem Ginsbergem vlastní komplikované vztahy a jejichž vzpomínky nejsou na této cestě ani vidět ani slyšet.

Existují dvě dobré biografie Allena Ginsberga, Dharmový lev (Dharma Lion) od Michaela Schumachera a Ginsberg od Barryho Milese. Přečtěte si je obě, každá s trochu jiným úhlem pohledu ukazuje, jak velkým člověkem Allen Ginsberg byl. Při tvorbě této knihy mi byly nápomocny jeho deníky, jeho četné rozhovory, jeho básně (vždy biografické), poznámky k jeho knihám, popisky na jeho fotografiích a moje vlastní složky, včetně mnoha výstřižků, časopisů, dopisů a nahrávek z mých vlastních četných setkání, vystoupení a vylomenin, které jsem se s ním za těch čtyřiatřicet let navyváděl. Stejně tak mi pomohly vzpomínky mé ženy Miriam, Boba Rosenthala, Billa Morgana, Raymonda Foyeho, Rosebud Pettetové, Stevea Taylora, Andrewa Wylieho, Hala Willnera, Billa Adlera a dalších. Těm všem jsem za ně velmi vděčný.

Měl jsem ho rád a mám ho ve své mysli, téměř jak kdyby byl živ, i když píšu tyto řádky v teplém jarním dni a přeji si, aby tu byl přes ulici v domě Raymonda Foyeho (jak to někdy dělával) a já si k němu mohl zajít popovídat (a dostat dobrou radu, protože on učil dvacet čtyři hodin denně).

Uchovával si všechno – čmáranice na ubrouscích, 60 000 dopisů od přátel, 18 900 (a více) stran časopisů, a prostě všechny časosběrné fragmenty, takže by bylo jistě zajímavé, kdyby někdo udělal Ginsbergovu totální biografii. Zdá se, že si o to říká svými desítkami tisíc fotografií, tisíci nahrávek a rozhovorů, takže by si to možná vyžádalo napsat biografii den po dni, možná o 25 000 stranách. To by byl počin joyceovských rozměrů. Na druhou stranu, pro životopisce by bylo výborným projektem i jeho posledních deset let.

Někým takovým já být nemohu, nicméně udělal jsem Ginsbergovým lesem dočasný průsek, s kládami jako mosty přes potoky a s lany po úbočích skal, pro vaše studium i potěšení.

– Edward Sanders

Woodstock, NY

Ukázka

’49

Pak někdy v únoru ’49

se v bytě A. G. na York Avenue 1401

objevil vyflusaný, samotářský beatnik, hladový

duch jménem Herbert Huncke

právě propuštěný z krimu, na nohách puchýře, mokré fusekle

a s řečmi o sebevraždě

Stal se z něj archetypální „šílený ubitý v čase“

z žalozpěvu „Kvílení“

Allen mu nabídl, že může zůstat

Nedlouho potom si Huncke začal do bytu vodit svoje kumpány

lupičský gang

který byt využíval jako sklad kradených věcí

23. dubna byli všichni zatčeni

včetně barda Allena Ginsberga

což způsobilo poprask v The New York Times:

Jeden z obviněných, Allen Ginsberg, z York Avenue 1401, vypověděl

policii, že pracuje jako poslíček v tiskárně pro zpravodajskou agenturu a že

se „spojil“ s gangem, v němž každý měl policejní záznam, aby nasál

„realismus“, který potřeboval k napsání povídky.

Jistě, Allene, jistě

Smutný přesmutný otec zaplatil za svého syna kauci

Mark Van Doren z Kolumbijské univerzity nabídl pomoc

a Lionel Trilling představil Barda jednomu profesoru práv na Kolumbii

který doporučil, aby A. G. prohlásil, že mu přeskočilo

Allen tak učinil

a byl odsouzen do Presbyteriánské psychiatrické léčebny při Kolumbii

Nebyl ale zrovna volný pokoj

a tak bydlel u svého otce v Patersonu

a teprve 29. 6. 1949

nastoupil vyšinutý Bard do oddělení na 6. podlaží

léčebny na

Stoosmašedesáté

kde potkal básníka Carla Solomona

jemuž „Kvílení“ následně věnuje