Videohry a jejich společenské, politické a další souvislosti

„Táta v devadesátých letech skládal počítače a celkem brzo mi hry začal ukazovat,“ vzpomíná Ondřej Trhoň na své první setkání s herním světem. Přes četbu časopisu Level a studium žurnalistiky se postupně dostal až k psaní o hrách, ve svých textech upozorňuje především na jejich společenské, politické a další souvislosti.

„Ondřej získal coby člen herního kolektivu No Fun cenu Jindřicha Chalupeckého a vzápětí nato mu vyšla tato knížka – takže nejen kultivuje diskurz, ale taky má podíl na pestré, odvážné a oceňované herní tvorbě,“ píše v doslovu knihy herní historik Jaroslav Švelch. Kniha Ještě jeden level jde ve šlépějích slavných esejistických publikací, jako jsou Mytologie od Rolanda Barthese nebo Gamer Theory od McKenzie Wark, Trhoň se přes podrobný rozbor jednotlivých her dostává k debatě o videohrách jako médiu, které odráží podobu našeho světa a stav společnosti. Čtenář se v knize dočte o tělesnosti hráčského zážitku, politické ekonomii herního průmyslu, herním válčení nebo queer hraní.

„Videohry jsou obrovský byznys, který těsně prorostl našimi každodenními životy, prací i volným časem. Už proto je potřeba kritická reflexe – nejen jejich obsahu, ale taky všech možných způsobů, kterými nás ovlivňují, byznysových taktik, jejich vztahu k jiným odvětvím a společenským očekáváním. Videohry nejen odráží skutečnost a její hodnoty, ale taky nás a naše okolí spoluvytvářejí,“ říká autor.

Ondřej Trhoň (1993) se narodil v Pardubicích, dětství prožil v Chlumci nad Cidlinou. Na FSV UK absolvoval žurnalistiku, na FF UK studia nových médií. Dlouhodobě spolupracuje mj. s filmovým měsíčníkem Cinepur, A2, Revue Prostor, ČT Art nebo Radiem Wave, kde připravoval sérii rozhovorů se světovými intelektuály a intelektuálkami Otevřené hlavy. Podílí se na vývoji videoher ve studiu Charles Games, kde vznikly oceňované hry Attentat 1942 nebo Beecarbonize.