Novinky z Arga k moři či rybníku

Reinaldo Arenas: Barva léta

Děj je situován do jediného dne roku 1999, v němž se na oslavu padesáti let vlády diktátora Fifa koná velký karneval. Sled krutě žertovných a rabelaisovsky komických, zhusta erotických až pornografických epizod a scén, ale i pasáží úvahových a lyrických má společného jmenovatele, kterým je touha podat vášnivé svědectví o vítězství lidského ducha nad politickým a sexuálním útlakem.

Hra začíná tím, že se Gertrudis Gómezová de Avellaneda, která byla na Fifův příkaz vzkříšena, aby se mohla zúčastnit oslav pořádaných na počest výročí jeho padesátileté vlády, snaží uprchnout v člunu, patrně na Floridu. Fifo je o jejím útěku ihned informován a nařídí, aby ji zatkli, ale protože si vzápětí uvědomí, že by to vyvolalo mezinárodní skandál, přikáže, aby se uspořádal toliko akt zavržení, třebaže tajně instruuje své žraloky a trpaslíky, aby její útěk za každou cenu překazili. Akt zavržení zahajuje skupina význačných básníků, kteří na ostrově ještě zbyli a z nichž někteří byli pro tuto příležitost rovněž vzkříšeni. Předpokládá se, že se básníkům podaří Avellanedu přesvědčit, aby svou zem neopouštěla. Na Fifův příkaz mají po Avellanedě ve velkém házet shnilá vejce, která u moře nachystal zástup trpaslíků. Přestože ale zpočátku není jisté, kam má Avellaneda vlastně namířeno (ono „na Floridu“ je novinářská kachna vypuštěná rozhlasovou stanicí Samá voda), exiloví básníci, včetně těch, kteří byli kvůli tomu vzkříšeni, se rozhodnou, že na samém jihu Spojených států (to jest na ostrově Key West) uspořádají velkou manifestaci, aby Avellanedě vyjádřili svou morální podporu. Kromě toho, že na ni napíší nejrůznější básně a ódy, jí rovněž házejí tabulky čokolády, kalifornská jablka, bonbony, a dokonce i falešné perly.

Tove Janssonová. Bláznivé léto

Kdesi v moři vybuchla sopka a muminí údolí a jeho okolí je náhle pod vodou. Muminí rodina se sice uchýlí na střechu svého domu, ale je jim jasné, že tady spásu nenajdou. Osud jim naštěstí poskytne nové útočiště – po vodě připluje pozoruhodná stavba, jejíž pravá podstata musí být teprve vyjevena! Mumini se ocitají doslova a do písmene na prknech, které znamenají svět, na prknech, která k nim připlula neznámo odkud. Muminka se slečnou Ferkou zatkne policie a Šnupálek se stane mnohonásobným otcem. Malá Mia pokouše lva.

Muminkova maminka seděla na prosluněných schodech a připevňovala k plachetnici z kůry stěžně, ráhna a lanoví. Pokud se pamatuji, má takový škuner dvě velké plachty vzadu a několik malých trojúhelníkových vpředu u čelenu, přemítala v duchu. Kormidlo bylo ze všeho nejtěžší a úložný prostor zase nejzábavnější. Muminkova maminka vyrobila z kůry maličký příklop. Když ho položila na otvor, kam patřil, padl jako ulitý a tenkými okraji těsně přilnul k palubě. „Pro případ bouře,“ řekla si pro sebe a šťastně vzdychla.

Veronika Vrzalová: Florencie, moje (sebe)láska

Syndrom vyhoření jí vzal všechny barvy ze života. Z posledních sil udělá to jediné, co je v dané chvíli možné - od všeho se odstřihne a vydává se do své zamilované Itálie s nadějí, že jí kolébka renesance vlije do žil trochu života a opět uvidí na světě duhu. Autorka a vypravěčka v jedné osobě s humorem a dávkou sebeironie objevuje překrásné historické město, učí se italsky, poznává nové přátelé i odlišný životní styl. Podaří se Veronice během sta dní znovu nelézt smysl života?

Martyna Bunda: Podvlčí

Podvlčí je příběh o vztahu učitelky a žákyně, který hluboce ovlivní život mladé ženy a její budoucí rozhodnutí. Hlavní postavy, Kornelie a Narcisa, se od sebe odlišují věkem, společenským postavením a také rozdílnými životními zkušenostmi. Kornelie je teenagerka vyrůstající v chudých poměrech pod dohledem své chladné a vzdálené matky. Narcisa je naopak zralá žena, významná majitelka půdy v okolí, která se po určitých obviněních z nemorálního chování izoluje od okolního světa.

Nejprve si všimla šíje. Velmi dlouhé. Plynule propojovala černé chundelaté tělo s elegantně klenutou hlavou. Linie vedla přirozeně a přímo nad krkem se prohýbala do ušlechtilého oblouku. Moc pěkné. Kdysi, před mnoha lety, viděla Kornelie podobnou velkou kníračku. Zvířata z fotografie zobrazené na facebooku na ni pozorně hleděla zpod černých zastřižených ofin. V dlouhých bujných vousech jim nejspíše hnízdil nezávislý život, jak už to u kníračů bývá. Mikrokosmy bakterií se o dobyté teritorium právě dělily s hmyzem, pískem, prachem, zárodky plísní, zbytky jídla, travními pyly a výměšky, které knírači shrnuli ze země tím, že po ní náruživě čmuchali svými krabatými čenichy. Když si Kornelie prohlížela psy, na chvilku zapomněla na celý svět. Tu fotku zahlédla už dříve. Ale tehdy svou pozornost věnovala něčemu jinému. Od té doby, co si ji braly na paškál bulvární plátky, dennodenně spatřovala svou tvář na fotografiích ukradených z jejího profilu, půjčených od někdejších známých anebo vyhrabaných ve starých školních kronikách. Hlavní titulky zněly: Učitelka sexu, Kdo to dopustil? a konečně: Je to její vina. Myslela si, že to nepřežije.

Anna Strnadová: Život na pavoučím vlákně

Historický román o rozhodujících životních bodech několika osudem propojených rodin od nástupu nacismu až do hluboké normalizace v Československu. Evička Tomschitschová, dcera Židovky a českého Němce, po "dobrovolném" odchodu maminky strávila dětství v klášteře a dětském domově. Sára Lebensternová přežila koncentrák i pochod smrti a stále čeká na návrat své ztracené dcery, a rodina Franze Schwarze alias Františka Švarce se snaží bez skrupulí vytěžit z každého režimu výhody a moc. Dva totalitní režimy se tu projevují ve vší své podlosti, protože v člověku probouzejí a podněcují jeho horší já.

Po dvou letech zaměstnání na dětském oddělení se vrátila na fakultu a během tří let vystudovala ještě stomatologii. Rodičům to zdůvodnila tím, že není spokojená s péčí místního zubaře. Jednoho dne se objevil Josef, v její soukromé zubní ordinaci ho zaregistrovali jako pacienta. Začal jí neúnavně nadbíhat. Nebyl sám, odrážela pozornost několika mužů, kteří však nebyli tak vytrvalí a vzdali to. Josef projevoval tvrdohlavě svou náklonnost několik měsíců. Nereagoval na její ostentativní nezájem, čekával před domem po skončení pracovní doby, nenechal se odradit, když ho žádala, aby ji nedoprovázel. Občas se mu ji sice podařilo přemluvit k návštěvě kina nebo jiné kulturní akce, ale nedávala mu žádnou šanci. Jeden z jejích důvodů odmítání byl národnostní rozdíl. Neřekla mu to, zatvrzele se však vyhýbala německým nápadníkům a maminčiným domluvám se smála. Byla přesvědčená, že si může vybírat a že Josef není ten pravý. Když už doma vyplýtvali všechny argumenty, poslali ji za tetou Editou do Ostravy. V rodině zastávala úlohu jakéhosi poradce, který dovedl vyřešit každý problém rázně a s nadhledem. „Jsem Židovka, on je Němec,“ hájila se od začátku Frída, když narazila na tetino nepochopení. Do tváře se jí vehnala červeň, dávala najevo, že neustoupí ze svého přesvědčení. Nečekala, že se do jejích vdavek, které byly přece jen její záležitostí, zapojí někdo další z rodiny.

Anthony Horowitz: Rozsudek smrti

Poutavé a zábavné vyprávění plné holmesovských dedukcí a falešných stop, které ve čtenáři s ostřížím zrakem vyvolává příjemný pocit, že má navrch. Horowitzovi vraždy zkrátka vycházejí – a to nejen knižně. Sherlock Holmes a doktor Watson současnosti.

To už bylo jedenáct deset. Takhle už to na natáčeních chodí. Máte tam dlouhé časové úseky, kdy to vypadá, že nikdo nic nedělá, prokládané krátkými výbuchy velice soustředěné činnosti, kdy se doopravdy točí. Ovšem čas tam neustále běží. Mně osobně ten stres připadá téměř nesnesitelný. Když Stuart řekl, že to musí mít natočeno do dvanácti, myslel tím přesně dvanáct nula nula. Na vzdálenějším rohu ulice stáli dva skuteční strážníci a zadržovali dopravu. Ti budou chtít odejít. Majitelé okolních domů dali svolení, že se tu smí natáčet jen po určitý přesně stanovený čas. Lokační manažer stál opodál a tvářil se znepokojeně. To už jsem litoval, že jsem sem vůbec jezdil.