Je to prosté: pokud nemáte budoucnost, volíte minulost!

/ David Bernstien, nakl. Argo

Romány nejúspěšnějšího bulharského autora Georgiho Gospodinova jsou dobře známé u nás i ve světě a pravidelně se jim i autorovi dostává uznání a chvály od evropských spisovatelských špiček. Přesvědčí i vás svým nejnovějším románem Časokryt, který získal Mezinárodní Bookerovu cenu?
Romány nejúspěšnějšího bulharského autora Georgiho Gospodinova jsou dobře známé u nás i ve světě a pravidelně se jim i autorovi dostává uznání a chvály od evropských spisovatelských špiček. Přesvědčí i vás svým nejnovějším románem Časokryt, který získal Mezinárodní Bookerovu cenu?

„Je to prosté: pokud nemáte budoucnost, volíte minulost,“ tvrdí Gospodinov. A rozvíjí tuhle myšlenku ještě dál. Co kdyby lidé místo své budoucnosti volili minulost. „Až doposud jsme ve všech volbách volili budoucnost. Tohle mělo být jiné – první referendum o minulosti.“

Jak by vypadal svět, ve kterém se lidé dobrovolně vrací do minulosti, ukazuje autor právě v románu. Tuhle kulturně-společenskou větev pak doplňuje představou o možnosti individuálních návratů do minulosti. Gaustin (autorovo alter ego), kterého mohou čtenáři znát už z některých předešlých Gospodinovových děl, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Buduje sofistikované kliniky minulosti, kde je vše, až do nejmenšího detailu, autentické jako v minulosti – zařízení pokojů, jídlo, oblečení, cigarety, časopisy, hudba, dokonce i vůně. V těchto klinikách se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe.

Časokryt je kniha osobní i politická. Autobiografické prvky vyprávějí životní příběh autora. Trefnými komentáři minulého, současného a vlastně i budoucího dění je ale také hluboce společenská. Od svého vydání opakovaně generuje paralely se současným politickým a společenským děním.

Příběh Kliniky minulosti, která zpočátku pomáhala pacientům s Alzheimerovou chorobou a poté byla využívána jako nostalgický nástroj a zbraň nacionalismu, je často vnímán jako přímý komentář ke krátké lidské paměti a událostem posledního desetiletí. Gospodinov mistrně zvládá mísit individuální a kolektivní osudy a v této složité rovnováze mezi intimním a univerzálním je nejpřesvědčivější a nejdojemnější.

Jak už je u románů G. Gospodinova obvyklé, je těžké zařadit román do nějakého konkrétního žánru. V Časokrytu najdeme prvky satiry, dokumentu, historie, nostalgie, ironie a další.

Síla Georgi Gospodinova je však ve vyprávění. Vrstvení zdánlivě nesourodých příběhů, komentářů, poznámek a postřehů tvoří jakousi na první pohled neprozkoumatelnou hromadu, do které se čtenář rád noří a čím více času v ní tráví, tím více do sebe jednotlivé kousky zapadají a román dává smysl jako celek.

Časokryt je také atraktivní svou jazykovou formou. Gospodinov (původně básník) umí mistrně volit slova a skládat je do jednou půvabných, jindy úderných obrazů. V tom je jeho přitažlivost, ale také čtenářská výzva, protože není vždy snadné poprat se s tímto vytříbeným jazykovým stylem.

Není tedy překvapením, že román už posbíral celou řadu domácích i zahraničních ocenění, včetně prestižní The International Booker Prize.

psáno pro blog Arga

Další články

Lidská svoboda byla nejdůležitějším tématem psychologa a filozofa Jiřího Němce (1932 - 2001). Prvním článkem, v němž toto téma souvisleji vyložil samostatně, jsou Implikace svobody z roku 1965. Skutek, v němž se otevírá lidská svoboda, se ustavuje „na pozadí nicoty a konce“, v pokušení vystoupit z otevírající se možnosti, vzdát se svého jednání, které je překonáváno přijetím skutečnosti jako daru, „sebe v ní“ a převzetím životní odpovědnosti.
Aktuality

Ze šance být svobodný není vyloučen nikdo

Lidská svoboda byla nejdůležitějším tématem psychologa a filozofa Jiřího Němce (1932 - 2001). Prvním článkem, v němž toto téma souvisleji vyložil samostatně, jsou Implikace svobody z roku 1965. Skutek, v němž se otevírá lidská svoboda, se ustavuje „na pozadí nicoty a konce“, v pokušení vystoupit z otevírající se možnosti, vzdát se svého jednání, které je překonáváno přijetím skutečnosti jako daru, „sebe v ní“ a převzetím životní odpovědnosti.
 | Robert Krumphanzl, nakl. Triáda
„Zázrak není jen to, že někdo udělá kouzlo nebo mávne hůlkou. Zázrak vidím ve způsobu nazírání na svět. Je to jen poodstoupení od reality, na kterou se pak díváme jinou optikou,“ říká Miroslav Hlaučo, farmaceut a spisovatel. Debutoval až ve svých 56 letech s románem nazvaným Letnice, podle čtenářského ohlasu by autor mohl být novým objevem české literatury.
Aktuality

Hovory Petra Viziny: Miroslav Hlaučo

„Zázrak není jen to, že někdo udělá kouzlo nebo mávne hůlkou. Zázrak vidím ve způsobu nazírání na svět. Je to jen poodstoupení od reality, na kterou se pak díváme jinou optikou,“ říká Miroslav Hlaučo, farmaceut a spisovatel. Debutoval až ve svých 56 letech s románem nazvaným Letnice, podle čtenářského ohlasu by autor mohl být novým objevem české literatury.
 | Český rozhlas
Svůj pátý román Smích ve tmě píše Vladimir Nabokov ještě v ruské diaspoře v Berlíně. Původní ruská verze s názvem Camera obscura pochází z roku 1932 a později je i prvním Nabokovovým románem převedeným do angličtiny...
Aktuality

Camera obscura Vladimira Nabokova

Svůj pátý román Smích ve tmě píše Vladimir Nabokov ještě v ruské diaspoře v Berlíně. Původní ruská verze s názvem Camera obscura pochází z roku 1932 a později je i prvním Nabokovovým románem převedeným do angličtiny...