Některé předvánoční novinky z Arga

Jenny Nowak: Dračí krev

Vlada Draculu provázíme dětstvím až k dospělosti a náhle zjišťujeme, že obraz zavrženíhodné stvůry se nám rozpadá před očima a místo toho vidíme muže, který se přes všechno, čím se stal, za cenu osobního utrpení snaží bojovat se svými démony a zůstat alespoň zčásti lidskou bytostí. Napínavý, hluboce lidský příběh o lásce silnější než smrt, o vině a odpuštění je barvitou mozaikou rytířského středověku. 

Tisíc čtyři sta třicet a jedno léto minulo od narození Páně a Bůh se od svých dětí odvrátil. Sedmihradsko, sevřené kamennými pěstmi hor, trpělo stále častěji nájezdy divokých tureckých hord. Zpupnost Alláhových synů neznala mezí a nevěřící se zdáli být dobří jen k tomu, aby byli vyvražděni k větší slávě Prorokově. Půlměsíc se vtínal do kříže jako břit pohanské šavle. Rolníci a pastevci z chalup, rozhozených po kopcích a v údolích řek, dobývali chléb ze země prosycené krví. Kouř z vypálených osad stoupal k nebi jako žalozpěv těch nejubožejších. Přesto zvedali hlavy. Vychrtlí, dočerna opálení chlapi s vyprahlýma očima se chápali seker, okutých cepů a kos. Bůh nás neopustí a kníže povede! Kloubnaté prsty se svíraly na jílcích zbraní jako k modlitbě. Svět se zdál místem nenávisti, moru a krveprolití. O to urputněji se šikovali v zoufalé, ke všemu odhodlané vojsko. Transylvánský kníže řádu Draka, vojvoda Vlad, je volal pod své praporce. U večerních ohňů se s dechem ztajeným vyprávělo o jeho odvaze. Říkávalo se, že kníže nosí stříbrnou zbroj, která září jako samo světlo Luny, a před jeho dračím praporcem Turci padají na tváře, zatímco kněžna Ileana proklečí nekonečné hodiny na ledové dlažbě hradní kaple. Oblečená jen v tenoučké plátěné říze kajícnice odříkává modlitby za zemřelé.

kol.: Hangár

Pětice pamětníků (František Peřina, Imrich Gablech, Alois Šiška, Edith Weitzenová-Nettl a Margita Schneiderová-Rytířová) vyprávěla o svém životě pro sbírku Paměť národa. Pět scenáristů (Tereza Verecká, Dalibor Vácha, Tomáš Baldýnský, Marek Toman a Jan Blažek) a výtvarníků (Richard Fischer, Martin Schütz, Michal Kocián, Stanislav Setinský a Kristýna Plíhalová) teď jejich nezapomenutelné příběhy převedlo do komiksu plného letadel, odvahy, ale i lidského smutku a nesmrtelné touhy po svobodě.

Generál František Peřina byl ve vzduchu jako doma už dlouho před válkou. Od roku 1929, kdy se tajně přihlásil do pilotní školy (tajně proto, aby mu to maminka nestihla zakázat), pravidelně čechral mraky a ohromoval diváky pod sebou odvážnými akrobatickými výkony. Záhy se dostal mezi elitní československé stíhače a  účastnil se mnoha soutěží, kde se zhusta umísťoval na předních pozicích (např. i na mezinárodním leteckém mítinku v Curychu v roce 1937). Tam se seznámil s některými svými pozdějšími francouzskými kolegy, ale i německými nepřáteli.

Eva Kubátová: Mexikopedie 3

Stejně jako v přechozích dvou dílech Mexikopedie autorka přináší 27 abecedně řazených fenoménů: například přijdeme na kloub kouzlu kovbojského umění charrería, ochutnáme tu nejvoňavější kávu z Veracruzu, dech se nám zatají při nebezpečných skocích do vodního oka v Acapulcu nebo najdeme poklad ve voňavé truhlici z Olinalá.

Brečela jsem jako želva a brečím i teď. Že je Mexikopedie mým životním projektem a posláním, jsem si uvědomila už dávno. Ale žalostně málo jsem si v celém tom každodenním fofr-cvrkotu uvědomovala, jak moc dokáže zasáhnout stovky Mexičanů, kteří jejími stránkami prošli, vyprávěli své příběhy, sdíleli své umění a životy. Jak moc dokáže pohnout mikrosvětem jednotlivce. Včetně mého vlastního mikrouniverza, které se díky vám všem, co čtete Mexikopedie, stalo univerzem mexikopedickým. Felipe Linares mi otevřel oči tím, že otevřel ústa a promluvil. Slíbila jsem mu, že budu pokračovat. A já sliby plním. Vítejte ve třetím díle Mexikopedie, díky, že jste tady se mnou. Vaše Eva

Mikuláš Podprocký, Tereza Verecká: Winton nebyl sám

Příběh komiksu Winton nebyl sám je příběhem aktivního dobra. A ukázkou toho, že k hrdinství člověk nepotřebuje neobyčejný život. Jména jako Doreen Warrinerová, Trevor Chadwick, Beatrice Wellingtonová, Marie Schmolková dnes nikomu nic neříkají. A přitom by měly. Protože Winton opravdu nebyl sám.

Zapomínat se však nesmí zejména na úlohu Marie Schmolkové, české političky ( sociální demokratky a sionistky), humanitární pracovnice, bojovnice za práva žen a předsedkyně Národního výboru pro koordinaci uprchlíků v Československu. Dokonce se dá říci, že bez ní by žádné Wintonovy transporty nebyly. „Byla to její výzva, která nakonec Wintona přivedla do projektu organizovaného Doreen Warrinerovou. Právě Schmolková navštěvovala místa, kde byli soustředěni uprchlíci, získávala podporu veřejnosti a prosila zahraniční velvyslance sídlící v Praze a židovské agentury v zahraničí, aby je někdo vzal k sobě".

Rutger Bregman: Lidstvo

Jsou knihy, při jejichž četbě přehodnocujeme své zažité myšlenky. Po přečtení této knihy budeme přehodnocovat samotnou premisu, na které je většina našich myšlenek založena. Neotřelými a přesvědčivými argumenty nás nutí znovu od základu přemýšlet o povaze společnosti, demokracii a lidské přirozenosti. Svět teď potřebuje právě takovou nepotopitelnou loď života, na níž bez ztroskotání propluje mořem současného cynismu.

Tato kniha pojednává o jedné radikální myšlence. Je to myšlenka, ze které se vládcům už staletí dělá úzko. Myšlenka, proti níž se postavily náboženství a ideologie. O níž média jen málokdy informují a kterou dějiny dlouhodobě popírají. Zároveň je to myšlenka, která má oporu snad v každém vědeckém oboru. Myšlenka, kterou evoluce posílila a která se potvrzuje v každodenním životě. Myšlenka, která je lidské povaze natolik vlastní, že už si jí lidé většinou ani nevšímají. Kdybychom měli odvahu brát tuto myšlenku vážně, ukázalo by se, že může způsobit revoluci. Obrátit společnost vzhůru nohama. Pokud by ji člověk přijal skutečně za svou, fungovala by dokonce jako lék schopný změnit mu život, díky čemuž by se už na svět nedíval stejně jako dřív. O jakou myšlenku jde? Většina lidí je dobrá.