Literární hipík Brautigan zkřížil surrealismus a folk

Brautigan je vysoký stylista; linie jeho jazyka mohou být na nezapomenutelné neonové úrovni… „Znělo to, jako bych vstoupil do hromady kouřícího dračího hovna o velikosti trakaře“ … „otevřela kabelku, která byla jako malé podzimní pole a poblíž padlých větví stará jabloň, našla své klíče“ … „Způsob, jakým si zapálil doutník, byl jako akt historie.“ Označit jeho styl je velmi těžké. Pohádka se setkává s rytmem a kontrakulturou? Surrealismus se setkává s folkem a scatem? Text překypuje barvami, humorem a obrazností, mentálními úlety fantazie, bláznivými a odpornými detaily. Dochází k divokým nepřesnostem a výskytům horečnatých snů. Včely žijící v úlech vyrobených z jater. Medvědi jsou oblečení do nočních košil. Husy pijí whisky....
............
Pokud si myslíte, že věci fungují určitým způsobem, zamyslete se znovu, vybízejí Brautiganovy příběhy a čtenář poměrně rychle zapomene na normální uspořádání věcí. Posunující se perspektivy a hravé zvraty, aktivace neživých předmětů, náhlé vnímání věcí, o kterých se domníváme, že jsou nemyslitelné, neobvyklé možnosti života - to vše by nakonec mohlo poskytnout určitou útěchu ze skutečnosti Brautiganovy tragické smrti a poklesu zájmu o jeho práce v průběhu let. „Možná si mě ta slova pamatují,“ píše, jako by existoval nebo mohl existovat svět, kde jsou písmena a věty vytvořené autorem schopné nostalgie, dokonce náklonnosti.
The Guardian
..........................
"Všichni máme své místo v dějinách, to mé je v oblacích," vyjádřil se dvojsmyslně Brautigan, nová hvězda antikultury, která se koncem šedesátých let vznášela na vlně popularity. Tenhle "statný dvaatřicetiletý blonďák, cca metr pětaosmdesát na osmdesát kilo, vysoký klobouk, dlouhé vlasy a žlutý knír, který mu dodává trochu anachronický vzhled", jak Brautiganovu tehdejší vizáž popisuje česká překladatelka jeho děl Olga Špilarová, sedával v posluchárnách Kalifornské univerzity, Stanfordu, Harvardu a jiných univerzit. Ne aby studoval, ale aby byl studován! Přednášel své básně a diskutoval se studenty o zenu a tvorbě. V souvislosti s učením (sám formální vzdělání neměl a moc si na ně nepotrpěl) prý mimochodem prohlásil: "Nechci, aby má dcera byla vzdělaná. Myslím, že ženy by měly být jen na ozdobu."
V této době začal mít jeho život konečně řád a směr, čímž se poněkud odcizil svým přátelům z anarchoidně charitativní umělecké skupiny The Diggers, s níž často vybíral peníze na chudé prostřednictvím pouličních happeningů. Nepřestal však být aktivistou sympatizujícím s hippies. To potvrzuje i jeho neziskový projekt Prosím, zasaďte tuto knihu: nezávislý nakladatel vydal básníkovy verše na líci pytlíčků se semeny.
Kateřina Kadlecová, Reflex 2025
Další články

Kazuo Ishiguro 70

Nobelova cena za literaturu 2024: Han Kang
