Několik jarních novinek z Arga

David Walliams: Box: Babička Drsňačka a Babička Drsňačka znovu v akci

Každý, kdo si myslí, že všechny babičky nosí kostkované bačkory a hrají scrabble, se bude hlasitě smát. Dvojnásobnou nálož nejdrsnější babičky na světě přináší box s nejslavnějšími knihami Davida Walliamse: Babička drsňačka a Babička drsňačka znovu v akci. Prodalo se jich už víc než sto tisíc výtisků jen v ČR. S babičkou je hrozná nuda, myslí si Ben, když ho rodiče každý pátek vezou k ní. Telka jí nefunguje a jen by věčně hrála scrabble, navíc smrdí kapustou! To ovšem Ben ještě netuší dvě věci: 1) Babička bývala proslulou lupičkou šperků. 2) Celý život kula plán, jak ukradnout korunovační klenoty, a teď nastal čas plán uskutečnit. A pak se roztrhne se zprávami o troufalých loupežích světoznámých pokladů pytel: z Britského muzea zmizí Tutanchamonova maska, ze stadionu ve Wembley slavná fotbalová trofej. A všechny stopy ukazují na Benovu babičku. Jenže tady něco nehraje!

Jean Michel Guenassia: Děj se vůle boží

Jean-Michel Guenassia v románu Děj se vůle boží fundovaně a čtivě líčí francouzské dvacáté století od epochy celuloidového snění po vývoj první francouzské atomové bomby.

Ačkoliv to o ní některé ženy říkají, Irène není hloupá. Ona prostě ví. Má schopnost, dalo by se říct dar číst znamení, která dostáváme. Nic se neděje náhodou. Nikdy. Nebe nám posílá tajemné náznaky, jež dokáže prohlédnout jen ten, kdo má otevřenou mysl. Znamení osudu. Jak jinak nazvat ty drobné kamínky, které nám prozřetelnost pro zábavu klade do cesty? Nebude vyjmenovávat všechny indicie, jež během let odhalila, to by byl příliš dlouhý seznam, navíc jsou to osobní drobnosti, zajímají jen ji, ale zmíní se o třech z nich, jež jí poznamenaly život a upozornily ji na to, co se stane. Když byl její otec v srpnu 1914 mobilizován, ihned věděla, že to dopadne špatně, přestože jí v té době bylo jen devět let. Bydleli s rodiči v Épinay, na jižním předměstí Paříže, v domě u řeky Yvette. Když druhý den po otcově odjezdu otevřela vstupní dveře, uviděla před rohožkou kaluž krve. Nikdy nezjistili, odkud se ta krev vzala, jestli ze zraněného zvířete nebo člověka, nebo jestli to byl hloupý vtip. Její matka Viviane i sestry nad tím stále dokola přemítaly, napadly je tisíce zbytečných dohadů. Irène ta zlověstná tekutina vyděsila: Myslím, že jde o tátu, brzy umře. Viviane byla od rány a vlepila jí takovou facku, až se jí otočila hlava do strany. O několik týdnů později však matka obdržela zlý dopis oznamující otcovu smrt v bitvě na Marně.

Kristin Hannah: Zimní zahrada

Meredith a Nina Whitsonovy jsou tak rozdílné, jak jen sestry mohou být. Jedna zůstala doma, aby vychovávala své děti a spravovala rodinný jabloňový sad, druhá se vydala za svým snem a procestovala svět, aby se stala slavnou fotoreportérkou. Když však jejich milovaný otec onemocní, ocitnou se Meredith a Nina opět spolu a vedle své chladné a odtažité matky Anyi, která ani teď neposkytuje svým dcerám žádnou útěchu.

Tak takhle vypadá čtyřicítka? Vážně? V loňském roce přešla Meredith ze slečny na paní. Prostě jen tak, náhle, jako by se nechumelilo. Ještě horší bylo, že její pleť začínala ztrácet pružnost. Na původně hladkých místech se pomalu tvořily drobné záhyby. A měla plnější krk, o tom nemohlo být pochyb. Prozatím jí nešedivěly vlasy – alespoň něco zůstalo při starém. Měla kaštanově hnědé prameny střižené do tradičního mikáda po ramena plné lesku a zdraví. Zato oči ji prozrazovaly. Vypadala unaveně. A nejen v šest hodin ráno. Odvrátila se od zrcadla, sundala si staré triko a oblékla si černé tepláky, kotníčkové ponožky a černé tričko s dlouhým rukávem. Vlasy si ledabyle stáhla do culíku, vyšla z koupelny a vstoupila do ztemnělé ložnice, kde ji jemná melodie manželova chrápání lákala, aby si vlezla zpátky do postele. Za starých časů by to také udělala a přitulila se k němu. Tentokrát ale vyšla z pokoje, zavřela za sebou dveře a zamířila chodbou ke schodišti.

Hannah Gold: Hledá se medvěd

Uplynul víc než rok od doby, kdy se April Woodová vrátila domů z Medvědího ostrova s hřejivým pocitem, že zachránila posledního ledního medvěda, který zde uvízl, a dostala ho zpátky na Špicberky. Přesto nepřestává na chlupatého kamaráda myslet. Když se doslechne, že na Špicberkách jednoho medvěda postřelili, je přesvědčená, že to byl právě on. Vyděšená April přesvědčí tátu, aby se s ní znovu vydal za polární kruh. To ale ještě netuší, že na své cestě přes zmrzlou tundru a ledovcové pláně objeví maličké lední medvídě, které zoufale potřebuje její pomoc...

Když se s tátou vrátili z Arktidy, připadali si, jako by po hlavě skočili do šíleně ledového bazénu na té straně, kde je větší hloubka. Všudypřítomný smog z nepřetržitě hlučících automobilů a motorek vypouštějících páchnoucí výfukové plyny pro ně představoval tvrdou srážku s realitou. A těch lidí! Takových lidí, všude! Každičká přelidněná minuta dne se nesla ve znamení ruchu, shonu a strkanic. Rozhodnutí, že stěhování k moři uspíší, učinil sám táta, do měsíce prodali svůj vysoký a pochmurný dům ve městě a našli si nové bydlení kousek od babičky Jabloňky. Být to jen na April, nevybrala by zrovna takový dům. Číslo popisné třicet čtyři na Stirling Road patřilo jednomu z vchodů moderní řadovky z červených cihel, kde každý soused vycházel zadními dveřmi na vlastní úhledně posekanou zahrádku obehnanou čerstvě natřeným plotem. Na rozdíl od jejich starého domova i dřevěné chaty na Medvědím ostrově byl tenhle dům samý ostrý pravoúhlý roh a lesklá a blyštivá pracovní plocha. Chyběl mu dokonce i pořádný krb, ve kterém by si mohli opékat lívance. Nahradil ho takový ten elektrický, s polínky jenom naoko, co se po cvaknutí vypínačem červeně rozzářila. Táta tam ale působil spokojeně. Vlastně ho spokojenějšího nezažila už celé roky, a navíc, jak jí v jednom kuse připomínal, se tam mnohem snáz udržoval pořádek.

Ann Patchett: Jezero Tom

V Michiganu je třešňová sezóna. Lara a její tři dcery mají plné ruce práce. Ale… vlastně je všechno jinak. Maisie a Nell mají být na univerzitě a třešně mají česat námezdní dělníci. Jenže se píše rok 2020 a ve světě zuří první vlna pandemie covidu 19. Lara je ale šťastná, farma je svět sám pro sebe a ona má nečekaně celou rodinu zase pohromadě. A při česání dcerám vypráví o jednom létě kdysi dávno, o létě, které strávila u divadelní společnosti u jezera Tom s pozdější hollywoodskou hvězdou Peterem Dukem. Jezero Tom je nenápadné vyprávění o velkých věcech. O zamilování, o lásce, o divadle i environmentálním žalu. A také je oslavou rodiny a místa – farmy v Michiganu, s třešňovým sadem a hřbitůvkem na kopci, kde jednou všichni skončí.

Počkat, počkat, počkat, tys chtěla být veterinářka?“ kroutí Maisie hlavou. „To je blbost. V životě jsem to od tebe neslyšela.“ Na podzim měla na veterinární fakultě nastupovat už do třeťáku, pokud se tedy na podzim bude vyučovat. „Ale jo, chtěla, chvíli. Víš, jak to na střední chodí.“ „Tys na střední chtěla bejt dětská doktorka,“ připomene sestře Nell, a zastane se mě tak. „Může mi někdo vysvětlit, jak tohle všechno souvisí s Peterem Dukem?“ ozve se Emily. „Co s ním má společnýho šití?“ Ty moje tři cácory mi nakázaly, ať to vezmu pěkně od začátku, a přitom je začátek absolutně nezajímá. Chtějí slyšet ty části, kvůli kterým to celé poslouchají, bez balastu, který akorát zdržuje. „Jestli si myslíte, že to zvládnete odvyprávět líp, poslužte si,“ řeknu a vstanu, ale nikoliv uraženě. Protáhnu si ruce nad hlavou. „Můžete si to vyprávět samy, jedna druhé.“ Bůh ví, že nás čeká ještě spousta práce. „Pššt,“ okřikne Nell sestry. Poplácá pohovku. „Sedni si,“ požádá mě. „Vrať se. Posloucháme tě.“ Ta to s lidmi umí.

John Lukacs: Stručné dějiny 20. století

Kniha provází čtenáře nejdůležitějším děním uplynulého století, jež vymezují letopočty 1914 až 1989, tedy od počátku první světové války až do zániku Sovětského svazu. Dvacáté století označuje za americké století, neboť Spojené státy americké v něm sehrály rozhodující roli na poli mocenských vztahů, ale i v oblasti novátorského, „moderního“ způsobu života a kultury. Autor se hlásí ke zdánlivě překonanému pojetí dějin, jež dává přednost roli mimořádných jedinců před vlivem ideologií a obecně společenských trendů. Říká, že Josef Stalin a Adolf Hitler a na druhé straně Winston Churchill a Franklin Roosevelt byli prvořadými hybateli 20. století. Nebýt jich, jeho dějiny by se ubíraly velice odlišnými cestami.
Kniha se zaměřuje hlavně na dění v Evropě, neboť to formovalo poměry na celém světě. Nyní se ovšem dostává do popředí mimoevropský vývoj, daný vzestupem Číny i jiných neevropských zemí. V závěru tedy konstatuje, že končí jak věk světových válek, tak rozdělení Evropy, ale také evropský věk. I tak vyznívá kniha optimisticky: vidí sice příznaky úpadku ve sféře kultury a umění, ale v politické oblasti je demokracie při všech nesnázích celosvětově na vzestupu.

Nevím o žádných vskutku seriózních dějinách 20. století, ale ani tak není cílem této knihy tuto mezeru zcela zaplnit. Prožil jsem velkou část 20. století a byl jsem účastníkem a historikem několika jeho úseků. Rozsáhlou část svého života jsem věnoval polemice, učení a psaní o tom, že „objektivní“ a „vědecké“ dějiny jsou leda nenaplnitelná zbožná přání; ale to lze říct také o dějinách „subjektivních“. Naše historické vědomosti jsou tak jako téměř všechny druhy lidského poznání osobního a účastnického rázu, poněvadž ten, kdo něco ví, a to, co je známo, sice nejsou totéž, leč nejsou a ani nemohou být úplně oddělitelné. Pravdu zcela nevlastníme. I tak ovšem musíme o pravdu usilovat. O dějinách 20. století existuje bezpočet zjevně vágních a neúplných pravd, které pořád stojí za zkoumání – možná navždy.

Tove Jansson: Kniha léta, Domeček pro panenky

Kniha léta: Babička s šestiletou vnučkou Sofií tráví letní měsíce na opuštěném ostrůvku ve Finském zálivu. Společně se toulají, sbírají kosti, pozorují ptáky a baví se o smrti nebo o tom, jak se nejlépe potápět. Hádají se, nadávají a podnikají dobrodružství. Nic před nimi není v bezpečí, všechno prozkoumají. Moudrá a zábavná klasika finskošvédské literatury vychází v novém překladu Jany Satrapa Holé.

Domeček pro panenky: Dvanáct příběhů o posedlosti a ctižádosti. S pronikavým vtipem a až nepříjemnou jasnozřivostí zkoumají lidskou povahu a odhalují, že záhady a nejistota – dokonce i nemoc či nebezpečí – se mohou proměnit v něco dobrého a okouzlujícího. Stále dokola se vynořuje jedno téma: co se stane, když se umělci a excentrici poschovávaní v temných koutech středostavovské společnosti pokusí změnit svůj už tak dost složitý vztah k okolnímu světu?