2x kniha z Alpha Book

Stephanie Kaza je dlouholetá milovnice stromů, praktikující zen buddhistka a ochránkyně životního prostředí. Kaza strávila mnoho let v Burlingtonu ve Vermontu jako profesorka a programová ředitelka Environmental Studies na University of Vermont. Její knihy zkoumají aktuální otázky náročných problémů v oblasti klimatu, udržitelnosti a lidstva, kterým dnes čelíme.  Kaza přináší kontemplativní a osobní přístup ke zkoumání průniku náboženství a ekologie. Ve svých úvahách o stromech zkoumá, co to znamená znovu osídlit místo, žít naplno a mluvit z pravdy zkušenosti. Její intimní a promyšlené průzkumy jsou nyní relevantnější než kdy jindy a ukazují možnost ekologického rozumu v naší době. V roce 2015 se Kaza vrátila do své milované vlasti Portlandu, kde se znovu stýká s přílivem a odlivem, douglasskými jedlemi a velkolepou oregonskou krajinou ohně, ledu a záplav. 

S rychle mizejícími druhy a rostoucími globálními teplotami je naléhavější než kdy jindy jednat. Stovky milionů lidí po celém světě, včetně bezprecedentního počtu obyvatel Západu, nyní praktikují buddhismus. Mohou být buddhisté kritickým hlasem v zelené konverzaci? Stephanie Kaza strávila svou kariéru zkoumáním průsečíku náboženství a ekologie. Vzhledem k tomu, že je v sázce tolik, nabízí návod, jak mohou lidé a komunity čerpat z buddhistických konceptů a praktik, aby žili udržitelnějším životem v našem jediném domově.

Kontemplace a jezuitská (ignaciánská) cvičení k sobě patří už staletí. „Ten, kdo je kontemplativní v činnosti, nejen rozjímá o aktivním světě a vidí v něm úžasné věci, ale v těch úžasných věcech vidí i Boží přítomnost a působení. Ten, kdo je kontemplativní v činnosti, si hluboce uvědomuje Boží přítomnost i uprostřed rušného života. Je to stav uvědomění. Uvědomění si Boha,“ tak se například přibližuje spiritualita sv. Ignáce z Loyoly. Být kontemplativní v činnosti tak znamená snažit se najít Boha ve všech věcech. Důležitost kontemplace pak asi nejvíce vystihuje myšlenka z knihy: „Začít hledat Boha kontemplováním skutečnosti je pro většinu lidí jednodušší než se snažit pochopit Boží transcendenci nebo se vyznat ve složitém filozofickém důkazu.“

Kontemplace mimo jiné souvisí se sebepřijetím. Základní problém sebepřijetí a docenění vlastní osobnosti spočívá ve falešné představě, že k tomu, abychom byli svatí, užiteční či šťastní, se musíme stát někým jiným nebo rovnou dokonalými. Mladá maminka, která se stará o své děti, si třeba smutně povzdechne: „Ze mě nikdy nebude Matka Tereza.“ Jejím posláním je ale být starostlivou matkou. Právník, lékař či učitel, kteří čtou o svatém Františkovi Xaverském, si mohou říct: „Nikdy nebudu jako on.“ Ale při vší úctě: oni nemají být svatým Františkem, ale sami sebou.