Paralelní polis manželů Bendových

Příběh Kamily Bendové dokazuje, jak důležité byly v dějinách československého disentu ženy. Nesly na svých bedrech nejen starosti o děti (Bendovi jich nakonec měli šest), především ve chvílích, kdy byli jejich manželé ve vazbě nebo ve vězení, ale také byly svým mužským protějškům oporou, bez níž by bylo mnohem těžší, ba někdy nemožné tlaku komunistického režimu odolat. Skrze osobnost Kamily Bendové se vzácně udržela kontinuita mezi prvorepublikovou a poválečnou intelektuální elitou. Narodila se 12. října 1946 v Brně v rodině univerzitního profesora ústavního práva a ředitele brněnského Penzijního ústavu Zdeňka Neubauera a právničky Štěpánky Neubauerové. Její bratr byl renomovaný biolog a filozof Zdeněk Neubauer.

Zlomovým okamžikem se pro Bendovy stalo sblížení s lidmi z undergroundu. Seznámili se s nimi přes Ivana M. Havla, s nímž se Kamila znala z matematického semináře. Zjistili, že bydlí blízko sebe, spřátelili se a kamarádit se začaly i jejich děti. „Ivan potom vedl Vaškovu diplomku a Vašek mu jakoby za odměnu jazykově opravoval nějakou knížku o robotice, kterou Ivan napsal,“ vysvětluje Kamila Bendová. „A protože Ivan je vzdáleným bratrancem Jiřího Němce, seznámili jsme se s lidmi z okruhu, který se scházel u nich v bytě.“ Zrod undergroundu a hysterická reakce režimu na jeho svobodné aktivity způsobila do té doby nemyslitelné semknutí zcela rozdílných názorových skupin, které se zásadně lišily nejen životním stylem, ale i svými vizemi. Zatímco lidé hlásící se k undergroundu toužili po svobodě uměleckého sebevyjádření, kulturní autonomii a o politiku se nezajímali, staří komunisté, kteří se v roce 1948 horlivě hlásili k budovatelství, stále snili o návratu socialismu s lidskou tváří.

Rok 1989 byl šťastnou dohrou letité disidentské kariéry manželů Bendových. Václav vstoupil do aktivní politiky, založil Křesťansko-demokratickou stranu a v roce 1990 byl zvolen v koalici KDU do Federálního shromáždění. Kamila v roce 1991 nastoupila na katedru logiky FF UK. Kromě politické kariéry zastával Václav Benda v letech 1995–1998 funkci ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. V roce 1999 po krátké nemoci zemřel. Kamila Bendová byla v roce 2003 zvolena Senátem ČR inspektorkou Úřadu na ochranu osobních údajů. Do roku 2007 pravidelně vedla filozofické semináře na Filozofické fakultě UK. 

zdroj: Paměť národa

Ukázka z knihy Alice Horáčkové:

Seznámení se svou budoucí ženou považoval Václav Benda za magický okamžik, kterým k němu cosi promlouvalo: nikotinové opojení, smrt amerického prezidenta, souznění nad Malým princem... Lobkovická vinárna jako počátek všeho se objevuje nejen v pozdějších dopisech z vězení, ale i v torzu jednoho zažloutlého strojopisu. „Něco z této pošetile výbušné urputnosti tu bylo již od první chvíle,“ napsal Benda zřejmě na sklonku šedesátých let, kdy jako mladý básník toužil po literární kariéře, a není úplně jasné, jestli ta pošetile výbušná urputnost souvisela s Kamilou, s ním nebo s tou zvláštní chvílí. Vzpomínka má lehce erotický nádech, s nímž kontrastuje autorův „molovatý“ styl: „Vyprávění o květině Malého prince vyvolalo můj velmi konkrétní, obdivující se, skoro mne svádí říci fascinující zájem, byl jsem upoután mimikou a zvláště pohyby obou volných částí límce velmi staře a molovatě vyhlížejících šatů, které se bezpochyby pokoušely svést k pomalému, nenásilnému roztržení. Skutečně se také o několik měsíců později za značně změněných okolností roztrhly a očekávaný nesnesitelný páravý zvuk byl velmi jemný.“

Václav s Kamilou toho měli společného více, než si ten večer v Lobkovické vinárně stačili říct. Tak například oba byli absolutně nesportovní, těžko se učili cizí jazyky a ani jeden z nich nevnímal hudbu (což spolu nejspíš souviselo): Václav vtipkoval, že rozdíl mezi vyšším a nižším tónem poprvé pochopil až na hodině fyziky. Vysvětloval si to geneticky, protože jeho dědečkovi zakázali na vojně zpívat. Díky své fenomenální paměti však Václav u táboráků platil za vynikající nápovědu textů. Kamila zase protrpěla tři roky u klavíru, aniž tušila, co vlastně hraje: „Nepoznala jsem, jestli melodie stoupá nebo klesá. A když jsem zpívala, tak jsem v jedné písničce zvládla projít všechny tóniny.“ Ale Kamilu s Václavem spojovalo i něco mnohem podstatnějšího. Oba pocházeli z rodin, které si zakládaly na vzdělání a měly blízko ke spisovatelům a literatuře; oba vyrůstali ve velkých domácnostech se silnými vazbami mezi sourozenci; a jejich otcové patřili k nejvlivnějším právníkům své doby a oba si vzali výrazně mladší ženy.