Některé novinky Arga z prostředku léta

David Walliams: Pacaklovi

Tahle rodinka nóbl hňupů žije ve zchátralém panském sídle jménem Packall Hall. Když Percival dům zadluží, rodině hrozí, že o svůj domov přijde. Musejí proto stůj co stůj sehnat peníze, aby dluh splatili. A to nebude snadné, protože Packallovi jsou zkrátka a dobře nebetyční packalové.

Lord Percival Packall měl sen. Sen tak velký, až byl přesvědčený, že změní svět. Percival celé dny vynalézal vynálezy. Vynálezy, které mu zajistí místo v historii. V hloubi Packall Hallu měl Percival dílnu. Sklep byl plný jeho „geniálních“ vynálezů. NEPRŮSTŘELNÉ PLENKY Pro takové ty občasné výbuchy. DĚLO NA BRAMBOROVOU KAŠI Dostřelí bramborovou kaší na talíř ze vzdálenosti sto kilo metrů. HRA PONG-PING Percival si byl jistý, že tohle je trefa, pak ale zjistil, že někdo už vymyslel hru ping-pong. Zkusil pak ještě sing-sing a king-kong, ale ani jedno nebylo originální. KOLEČKOVÉ BRUSLE PRO KOČKY Ideální pro spěchající kočku. NEBUBLAVÁ PĚNA DO KOUPELE Zábava s koupáním bez zábavy s pěnou. CYKLETADLO Stačí, abyste šlapali rychlostí sto padesát kilometrů za hodinu, a vznese se. SRST V PLECHOVCE Perfektní pro vaše lysé zvíře. ZÁCHOD PRO DVA Představil ho na Valentýna: záchod se dvěma mísami, aby si dvojice mohly ulevovat a přitom si navzájem koukat do očí. Romantika! JEDLÉ PONOŽKY Pouze s příchutí sýra a cibule...

Michaela Levíčková: Převaděč

Reportérka Ela Jánská přijíždí do hor k německým hranicím, aby se vzpamatovala z bolestné ztráty miminka. Je zlomená a postrádá důvod žít. Ve staré chalupě, kde se dočasně zabydlí, však najde dopis, který ji přiměje sebrat síly a vypátrat, co se stalo pisateli. Když zjistí, že se v okolí na konci 80. let beze stopy ztratilo několik sotva dospělých chlapců, novinářka v ní se zvedne z popela. Cítí závazek dát všem zoufalým rodinám odpovědi. Nikdo jiný totiž chlapce dávno nehledá. Policie případ odložila a rodiče se vzdali naděje. Nevědomost jim už přes třicet let ničí životy. Emigrovaly jejich děti? Zastřelila je pohraniční stráž, když chtěly utéct do Německa? Žije snad jejich vrah stále mezi horaly?

Každý se se zármutkem vyrovnává jinak. Já jsem před ním utíkala, ale našel mě v každém baru, v každé zemi. Být v pohybu mě okrádá o poslední síly. Dusím se pod těžkým pláštěm a plahočím se s ním napůl mrtvá. Ležím stočená v klubíčku doma ve své posteli a chce se mi umřít. Jenže musím vstát. Šourám se na záchod a napadne mě, že někde v zamčené truhle na dně mojí duše musí být dobře ukrytá touha žít. Jinak bych přece byla schopná sebe sama třeba vyhladovět.

Pip Williamsová: Knihařka z Oxfordu

Píše se rok 1914 a mladí muži odcházejí do války. Británii musejí udržet v chodu ženy. Peggy pracuje jako knihařka v nakladatelství Clarendon v Oxfordu, žije na obytném člunu se svou sestrou-dvojčetem Maud a touží po vzdělání. Potajmu čte knihy, které váže, a zmetky si odnáší domů, čímž rozšiřuje sbírku, kterou započala už jejich matka, také knihvazačka. Peggy touží po studiu na Oxfordské univerzitě, ale celý život musí poslouchat, že ona má knihy vázat, a ne číst. Navíc se musí postarat o Maud, která je výjimečná, jiná, a také zranitelná. Dopisy od přátel na frontě a setkání s belgickými válečnými uprchlíky a raněnými Peggy jednak seznámí s realitou brutální války, jednak otevřou možnost změny v životě, který se zdál být předem nalinkovaný. Jenže láska je velký závazek. Knihařka z Oxfordu vtáhne čtenáře nejen do atmosféry válečné Anglie, ale také do doby, kdy ženy musely bojovat o každý krůček k rovnoprávnosti. Je to román o vědění, o tom, kdo jej utváří, kdo k němu má přístup, a o tom, o co společnost přichází, když je někomu upíráno.

David Walliams: Medvědí bubák

Byla jednou jeden lední medvědice a utrhla se s ní ledová kra. Zanesla ji daleko od domova, do země, kde žijí podivní, nepřátelsky naladění tvorové. Jsou chlupatí a vlastně se medvědici docela podobají, jen kdyby nebyli celí hnědí. Proč ale mají na bílou cestovatelku z dalekého severu tak spadeno? Humorná knížka pro menší děti vypráví o tom, jaké to je být jiný než ostatní a co může vzejít ze strachu z jinakosti.

Když medvědice vystrčila hlavu z vody, uviděla, že nejbližší pevnina je kilometry daleko. Propána, propána, propána, propána! Začala k ní plavat medvědičku . Konečně se vyčerpaně zhroutila na skály, do kterých narážely vlny. Medvědička je něco jako čubička, ale na medvědí způsob.

Ilaria Tuti: Matka kostí

Prohrála komisařka Battagliová definitivně boj o integritu vlastní osobnosti? Všichni, jimž na ní záleží, se snaží ubránit pocitu, že tomu tak skutečně je, a ze všech sil jí ulehčují další pouť životem poté, co se definitivně stáhla do soukromí. Situace se ale rázem změní: na základě anonymního telefonátu se Massimo vydává uprostřed noci na vlastní pěst do hor, kde najde zmatenou Teresu držící v náruči zkrvavenou mrtvolu mladého muže. Podle všech indicií jde o tajemnou sebevraždu. Zdání ale může klamat. Jak to všechno souvisí s Teresou? Bude to její poslední případ? Minulost dosud skrývá řadu nevyřešených záhad…

Massimo pevně sevřel zábradlí. Na skalách někdo byl. Nedokázal rozeznat přesné obrysy, ale při pohledu na tmavé potůčky stékající až do jezera se mu sevřel žaludek. Rozběhl se po stezce vedoucí dolů k vodě. Několikrát se dotkl zbraně na svém boku, aby se ujistil, že není naivní hlupák, když se úplně sám narychlo rozjel na tohle opuštěné místo hned poté, co mu anonymní volající oznámil, že kdosi tragicky zemřel. Kontaktoval ho na soukromém čísle. Doběhl na opačný břeh. Stezka byla čím dál užší a klikatila se mezi holým větvovím a bludnými balvany, které jako by vytvářely úzkou chodbu. Musel dávat dobrý pozor, kam šlape, aby nezakopl o ostré hrany kamenů vyčnívajících z půdy.

Anthony Horowitz: Fronta na vraždu

Třetí případ bývalého inspektora Daniela Hawthorna a jeho nedovtipného parťáka Anthonyho Horowitze, který má za úkol napsat o něm další detektivní román.
Tentokrát se tito dva „ne zrovna přátelé“ vydávají na literární festival konaný na idylickém ostrově Aldernay v Kanálu La Manche. Kupodivu se brzy ocitnou ve středu vyšetřování vraždy v izolovaném místě, odkud se nedá jen tak dostat a vrah je stále někde na ostrově. O život byl připraven místní velkopodnikatel a mezi podezřelými jsou mimo jiné francouzská básnířka, autor knižních kuchařek, slepé médium nebo historik specializující se na okupaci Normanských ostrovů.

Zase až tak často mě do nakladatelství nezvou. Vydat knihu je zřejmě dost komplikovaná záležitost i bez toho, aby se jim pod nohama pletl autor, já se ale popravdě řečeno na každou tuhle návštěvu těším. Psaním knihy strávím obvykle nějakých osm měsíců a po celou tu dobu jsem úplně sám. Je jedním z paradoxů tohoto povolání, že když přihlížíme k fyzické stránce věci, není nijak zvlášť velký rozdíl mezi debutujícím spisovatelem a autorem mezinárodních bestsellerů: většinu času je člověk zavřený v jedné místnosti s počítačem a nezdravě velkým množstvím čokopiškotů a nemá, s kým by si popovídal. Jednou jsem si spočítal, že jsem za tu dobu, co jsem na světě, napsal odhadem přes deset milionů slov. Obklopuje mě ticho, ale zároveň se topím ve slovech, a tenhle pocit, že žiju v jakési izolaci, mě téměř nikdy neopouští.