Některé knihy z Arga kolem Vánoc

Emma Heatherington: Letos o Vánocích

Rose kdysi Vánoce milovala – dokud se jí jednoho roku život neobrátil naruby. Od té doby by nejradši zapomněla, že tyhle svátky existují, a představa, že by je měla strávit se svou rodinou, ji naplňuje hrůzou. I Charlie má své důvody, proč se na letošní Vánoce ani trochu netěší a všechno s nimi spojené mu leze na nervy. Ti dva se neznají, ale nezávisle na sobě dostanou nápad strávit svátky v malebné chalupě na irském venkově, daleko od všeobecných oslav. Jenže chybička se vloudí, a dva lidé, kteří chtěli prožít Vánoce o samotě, se ocitnou ve stejný čas na stejném místě a nezbývá jim než zůstat pár dní pod jednou střechou a nějak se s tím vyrovnat. Pomůže jim tohle náhodné setkání zahojit staré rány a začít znovu? Perfektní pro fanoušky Lásky nebeské.

Nemůžu z něj spustit oči. Vím, že ten člověk nemůže být Michael, přesto se k němu za zvuků bujaré vánoční muziky, která se line vzduchem, přesouvám blíž a blíž. Když přes hotelovou halu mířím k leštěnému mahagonovému baru, kde neznámý stojí v hloučku s pár dalšími muži a něco jim vypráví, připomínám si, že musím dýchat. Jeho přátelé si mě ani nevšimnou, visí mu na rtech a jsou samý úsměv a smích, reagují na jeho nesmírné osobní kouzlo. Tmavé vlasy na spáncích protkané šedými nitkami, gesta, která používá. Teď už slyším i jeho nakažlivý smích a mozek se mi rozbíhá na plné obrátky. Vidím linii jeho profilu, vyzařuje z něj taková sebejistota, podmanil si celou místnost. A z hotelových reproduktorů zabudovaných ve stěnách dál vyřvává kýčovitá vánoční hudba. Už jsem těsně za ním. Ruce se mi chvějí. Než stihnu cokoli říct, otočí se ke mně. „Takže vy jste ta slavná Rose Quinnová?“ Má okouzlující úsměv. Padne na mě hluboká sklíčenost. „Brian Jones,“ podává mi ruku na pozdrav. „Manžel Alice.

Leonie Swann: Vražda v Sunset Hall

Agnes Sharpová, obyvatelka domova pro seniory, má starostí nad hlavu. Bolí ji kyčel, výtah nefunguje a její spolubydlící jsou poněkud excentričtí. A ke všemu se v kůlně najde mrtvá stařenka. A další tělo leží v sousední zahradě! Anglická venkovská idyla rázem bere za své – někdo si očividně vzal na mušku staré dámy. Senioři mají jedinou možnost: musí vraha odhalit dřív, než znovu udeří. Pátrání je zavede nejen na místní kávové dýchánky, ale i do konkurenčního – a pochybného – domova a nakonec až do vlastní minulosti. Agnes a její spolubydlící totiž skrývají nejedno tajemství...

Zazvonil zvonek u dveří a Agnes Sharpová přerušila pátrání po svých třetích zubech, potěšená a rozmrzelá zároveň. Potěšená, že zvonek vůbec slyšela – sluch jí v poslední době už moc nesloužil a občas slyšela jen vysoký, nervy drásající tón doprovázený šuměním. Zvonek byl v tomhle ohledu docela příjemná změna. Na druhou stranu by bylo poněkud trapné, kdyby otevřela dveře bez zmíněného třetího chrupu, bezzubá, a nedokázala by zřetelně artikulovat. Jenže návštěvníka bylo třeba odbýt dřív, než ho napadne slídit po zahradě – zuby nezuby. „Už jdu! Chviličku!“ zahulákala do chodby a vyrazila. Ven z pokoje. Pozor na práh! A pak schody. Jeden krok, jeden stupeň, přisunout druhou nohu. Na okamžik ztratila rovnováhu, hlavně nedostat závrať, nádech, sebrat odvahu na další schod. A tak dále. Šestadvacetkrát.

Blažek, Skrbková, Šťastná, Vácha, Verecká: Těžká rozhodnutí

Pět komiksových příběhů o odboji, které byste měli znát. Někomu to došlo hned, někomu později. Nástup nacistické diktatury v Německu znamenal pro svět válku a pro naše země porobení. Tyranii bylo potřeba se postavit, aby nezvítězila. Navzdory mlčící většině se tisíce Čechů a Češek zapojily do odboje. Vojáci z povolání i civilisté. Doma i v zahraničí. Ve městech i na vesnicích. Nerozhodovalo se jim lehce – riskovali hodně a dlouho čelili beznaději. Proč to přesto dělali? Za co jim vděčíme? A dočkali se vůbec vděku?

O tom všem a mnohém dalším vyprávěly pro sbírku Paměť národa stovky pamětníků. My jsme pro vás vybrali pět příběhů. Libuše Nachtmannová pomáhala skupině Obrana národa, Alois Denemarek spolupracoval s parašutisty z výsadku Anthropoid. Rodina Jaroslavy Kočnarové skrývala sovětského partyzána, Alexandr Gajdoš utekl z lágru a bojoval ve slovenském povstání. Skauti okolo ornitologa Veleslava Wahla vytvořili zpravodajskou brigádu, předávali informace do Londýna a podnikali drobné sabotáže.

J.R.R.Tolkien: Dopisy

Soubor pěti stovek Tolkienových dopisů, časově pokrývajících celý jeho dospělý život, dovoluje čtenáři nahlédnout z intimní blízkosti Tolkienův osobní, pracovní i tvůrčí život. Nacházíme zde listy jeho snoubence a pozdější manželce Edith i jejich dětem, texty týkající se jeho akademické dráhy, korespondenci s vydavatelstvím Allen and Unwin ohledně Hobita a dalších knih, a množství dopisů se samozřejmě týká Středozemě a toho, jak ji objevoval její autor i jeho čtenáři. Tento soubor bude dozajista objevem pro každého, kdo se zajímá o svět Pána prstenů i o jeho autora.

Psané slovo zabíralo ohromné množství Tolkienova času: nejen jeho akademická práce a příběhy o „Středozemi“, ale také dopisy. Mnoho z nich sice musel psát z pracovních důvodů, nepochybně však bylo psaní dopisů činností, jíž se povětšinou věnoval s potěšením. V důsledku toho se zachovalo obrovské množství Tolkienových dopisů; a když jsem s pomocí Christophera Tolkiena začal pracovat na tomto výběru, bylo brzy jasné, že velmi mnoho materiálu bude muset být opomenuto a že budou moci být použity jen některé, zvláště zajímavé pasáže. Přirozeně byly upřednostňovány ty dopisy, v nichž Tolkien pojednává o svých knihách; avšak výběr byl učiněn také s ohledem na to, aby ukázal široký záběr Tolkienovy mysli a zájmů a jeho svérázné, ale vždy jasné vidění světa.

Petr Wolf: Error in calculo

Konec světa v Sudetech není o nic méně násilný, zmrzlý a hladový jako jinde, nicméně má lépe padnoucí kulisy i solidní tradici v krveprolitích. Kde jinde by mohla být plíživá apokalypsa stylovější, než v mlžných lesích Jizerských a Krušných hor? Darwin došel k poznání, že pro vývoj je potřeba kluk a holka. Věroučným knihám k tomu stačil Stvořitelův úmysl. Vesmír si myslel svoje, a za praskání kostí a trhání měkkých tkání se rozhodl přemalovat šachovnici a zamakat na vývoji. Pro nás, vyšší primáty, se to stalo dobrodružstvím sice poněkud nepříjemným, ale zato zpravidla posledním. Hrdinové potemnělé a krvavé knihy možná mají hexenšus a hemoroidy, ale zato mají dobrý hudební vkus a štěstí, které je vždy včas opustí.

Eva Wolfenthal: Ve stínu úlu

Ve stínu úlu je gotický román, který se odehrává v období první republiky v rodinné vile v horách. Mladá žena, která zde získá práci jako guvernantka, čelí však mnohem větším výzvám, než je výchova dětí. Kromě své svěřenkyně si musí najít cestu i k ostatním obyvatelům domu, který je dobře skrytý před zraky okolí a ve svých tichých chodbách skrývá mnohá tajemství. V jeho koutech se hromadí dávné hříchy a před světlem prchají mnohonohé bytosti. Chce to velkou odvahu podívat se pod masku svých bližních. A ještě větší pod tu svou.

Postavila jsem kufr i tašku na osamělý peron a rozhlédla jsem se. Nebyla tu žádná staniční budova nebo aspoň přístřešek, který by cestující chránil před nepřízní počasí. V tomto ročním období vypadal kraj pustý a bezútěšný. Hory byly vyšší a blíže než na jakémkoliv jiném místě, kde jsem kdy byla. Jako městskému člověku mi okolní příroda připadala divoká, téměř jako z dobrodružných románů. Poměrně často jsem trávila čas sněním o nereálných věcech, a proto jsem taky dost často stála pod studenou sprchou reality, na kterou jsem si ani po více než dvaceti letech otužování plně nezvykla. Žádný sluha v livreji ani odvoz, pomyslela jsem si. Nejsem státní návštěva a přečetla jsem příliš mnoho románů pro mladé dívky. Můj pohled na svět vůbec postrádal širší záběr. Co jsem znala, znala jsem z knih, časopisů a od zkušenějších spolužaček z penzionátu.