Městečko Son: severský krimi thriller, v němž paměť klame a Kari Voss jde proti všem

O čem je Městečko Son: vražda, ztráta paměti a truchlení

Šestnáctiletý Jesper se probouzí na podlaze koupelny s rukou pořezanou od nože, který leží vedle něj. Jak se to stalo, neví. Nepamatuje si vůbec nic. Na podlaze vidí stopy krve vedoucí do obývacího pokoje. Sleduje je. Co tam najde, je nesnesitelné: jeho kamarádky Eva a Hedda sedí na židlích s rukami svázanými za zády a prořáznutými hrdly. Krev je všude. Jesper v panice utíká. Policie ho záhy zatkne jako jediného podezřelého. Jenže psycholožka Kari Voss, která Jespera zná od jeho dětství, je přesvědčena, že se mýlí, a začíná vlastní vyšetřování v komunitě, kde každý něco skrývá…

Kari Voss: psycholožka a specialistka na řeč těla

Kari Voss je tvrdohlavá, pracovitá, zatraceně brilantní ve své práci, osobní život se jí ale rozpadá. Truchlí po manželovi, každou noc hledá pohřešovaného syna a případ, do kterého se noří, sype sůl do jejích vlastních ran. Postavu Kari Johana Gustawsson nosila v hlavě od počátku své kariéry. Vždy chtěla napsat psycholožku a specialistku na řeč těla. Zároveň si uvědomovala, že tak náročný projekt jako matka tří dětí a zároveň učitelka i spisovatelka sama nezvládne. Ozvala se proto svému kamarádovi Thomasi Engerovi. “Tak se na to podíváme,” odpověděl.

Johana Gustawsson a Thomas Enger: dva zkušení autoři, jeden temný příběh

Thomas Enger i Johana Gustawsson jsou oba novináři konvertovaní na romanopisce. Enger pracoval devět let na zpravodajském portálu Nettavisen, Gustawsson deset let ve francouzském tisku a televizi. Oba tak mají přirozený instinkt pro věrohodnost detailů a rychlé tempo. 

Zatímco Gustawssonová napsala kriminální thriller Block 46  jako svůj první román a okamžitě za něj získala dvě francouzské literární ceny a prodala práva do čtrnácti zemí, Enger si vstup do literárního světa vydřel: psal „do šuplíku“ čtrnáct let a dokončil čtyři romány, než mu vůbec někdo vydal knihu.

Pak ale na sebe ani u něj úspěch nenechal dlouho čekat –  debutový román Skinndød (Kamenný déšť), první díl série s novinářem Henningem Juulem, se stal mezinárodní senzací ještě před svým vydáním.

Jak Městečko Son vznikalo: společný jazyk, společný hlas, jedna krimi

Spoluautorství románu může pohořet na lecčem: na egu, pracovní morálce, vytrvalosti… Navíc má každý autor vlastní hlas, rytmus, způsob stavění vět, který je výsledkem tisíců hodin psaní. Románů napsaných ve dvou proto neexistuje mnoho a takových, kde spolupráce funguje natolik bezešvě, že čtenář nepozná, kdo napsal co, ještě méně.

Engerovi a Gustawsson se to ale podařilo. Jako bývalí novináři mají stejný přístup k práci – jsou oba zvyklí na termíny, zpětnou vazbu, přepracovávání. Největší problém pro ně nebyl kreativní, ale logistický – sednout si každý ve své zemi a psát společnou knihu mezi rodinným životem a vlastními projekty. 

„Oba milujeme každý aspekt vytváření dobrého příběhu. Nevadí nám překážky ani dlouhé hodiny, nevadí nám muset jít o kolo navíc na detailech, protože právě tam se skrývá ďábel a tam se děje magie," popisuje Enger.

Původně uvažovali nad tím, že kniha vyjde norsky, protože se odehrává v Norsku. Brzy ale narazili na praktický problém: Thomas psal anglicky a text pak převáděl do norštiny, jenže ve chvíli, kdy přišlo na jemné dolaďování stylu a prózy, se Johana nemohla plnohodnotně zapojit, protože norsky nečte ani nepíše. Potřebovali tedy společný jazyk, na kterém mohou oba stejně pracovat, a tím se stala angličtina. 

„Trvalo nám to pochopit, ale nakonec jsme si uvědomili, že potřebujeme společnou půdu.  Jazyk, na němž můžeme oba pracovat. Rozhodli jsme se psát vše anglicky. To nás hodně odemklo," popisuje autorstvo v eseji Writing Together.

Zápletku, postavy, dialogy, editaci – to všechno vznikalo v dialogu. Jediná věc, kterou měli rozdělenou, byla výzkum. Čistě proto, že Johana výzkum miluje a Thomas ho nemá rád. Gustawsson přiznává, že pro ni je těžké přestat zkoumat a začít psát a podle svých slov je v tom “totálně geeky”. Měla proto na starosti veškerou vědeckou základnu spojenou s řečí těla a pamětí. Její poznámky pak Enger studoval.

Texty si mezi sebou neustále posílali, přepisovali, doplňovali, zkracovali. Jedna kapitola mohla vznikat v desítkách verzí, než se ustálila. Výsledkem je text, ve kterém se jejich hlasy postupně slévají. 

Jak sami říkají, psaní ve dvou znamená všechno, co k němu patří, jen dvakrát intenzivněji. A funguje jen tehdy, když mezi autory není potřeba si něco chránit. „Musíte se před sebou úplně obnažit,“ říkají. „A být na stejné vlně.“ V jejich případě k tomu přispívá ještě jedna věc: nejsou jen spoluautoři, ale i přátelé.

Od charitativní povídky ke společnému románu

Johana Gustawsson a Thomas Enger se poznali přes práci na charitativní povídkové sbírce. Ve Francii je běžné podobné projekty sestavovat, často na podporu dětí, a Gustawsson se jich účastnila opakovaně. Při jednom z nich dostala tip na zahraniční autory a padlo jméno Thomase Engera. Vybrala si jeho. 

Zůstali v kontaktu a postupně se stali přáteli. Brzy zjistili, že mají společné téma, které jde mimo literaturu: druhou světovou válku a konkrétně Buchenwald. V Johanině rodině se váže k jejímu dědečkovi, u Engera k lidem z jeho okolí. Začali si vyměňovat knihy a mluvit spolu i mimo konkrétní projekty.

Spolupráce na románu přišla až později, během covidu. “Městečko Son mělo svůj skromný začátek během covidu, kdy jsme oba potřebovali světlý bod v každodenním životě. V té době jsme si již navzájem pomáhali se zpětnou vazbou a detaily zápletek ke knihám, na kterých jsme pracovali, a z této kreativní energie vyrůstala Kari Voss," píše Gustawsson. 

Jak Městečko Son přijali kritici

Krátce po vydání bylo Městečko Son nominováno na francouzskou cenu Prix Le Point du polar européen na festivalu Quais du Polar a v Norsku na Sølvkniven, prestižní cenu pro norskou detektivku. Porota k tomu uvedla: „Mistrovsky zpracovaná zápletka s mnoha vedlejšími liniemi, které čtenáře vedou na scestí, a řešení zdaleka není snadné předpovědět.“

Na tom se shodují i recenze. Financial Times označily knihu za „franco-norský noir podaný s naprostou autoritou“ a oba autory za „dva přední představitele mezinárodní krimi literatury“. Sunday Times píší o „strašidelném příběhu s plně rozvinutými důsledky, který vrcholí dvojitým twistem“ a dodávají: „Son je vše, čím má kriminální román být a ještě víc.“ Podle Daily Mail přináší kniha „skutečně originální postavu, o které budeme ještě hodně slyšet“.

Silná byla i domácí odezva v Norsku. Deník VG udělil pět hvězdiček a recenzent Sindre Hovdenakk napsal: „Přinejmenším jeden z vrcholů roku v žánru. Norsko-francouzská krimi spolupráce trefuje do černého.“

Městečko Son je titul pro čtenářstvo, které hledá propracovanou detektivku vystavěnou na psychologii postav, která si s očekáváním dokáže pohrát až do posledních stránek.