Nové, rozšířené vydání Legend a pověstí staré Šumavy, které sesbíral a přeložil Josef Rauvolf

/ Denisa Novotná, nakl. Argo

<p>Šumava  - symbolem poslední "divočiny“. Hledáme v&#xA0;ní syrovost, tajemství a&#xA0;pocit, že nás něco přesahuje. Člověk se tu pořád ještě může ztratit – v&#xA0;mlze, v&#xA0;bažinách i&#xA0;v čase. Díky spojení se jmény
jako Váchal nebo Klostermann se Šumava stala estetikou, evokující přízraky  a&#xA0;pach rašeliny. Šumava je ale v&#xA0;naší paměti také otevřenou ranou, místem, kde se po staletí potkávala
(a&#xA0;pak násilně rozdělila) česká a&#xA0;německá kultura. Foto: Jan Křikava</p>

Šumava - symbolem poslední "divočiny“. Hledáme v ní syrovost, tajemství a pocit, že nás něco přesahuje. Člověk se tu pořád ještě může ztratit – v mlze, v bažinách i v čase. Díky spojení se jmény jako Váchal nebo Klostermann se Šumava stala estetikou, evokující přízraky a pach rašeliny. Šumava je ale v naší paměti také otevřenou ranou, místem, kde se po staletí potkávala (a pak násilně rozdělila) česká a německá kultura. Foto: Jan Křikava


Nové vydání dávno rozebraného titulu, obohacené o čtyři desítky textů, doprovázejí  ilustrace Ladislava Sýkory, zachycující stejnou úzkost, magii a divokost, již na Šumavě před sto lety vnímal mystik a vizionář Josef Váchal.

Josef Rauvolf pátral po šumavských legendách a pověstech ve sbírkách německo českého etnografa a folkloristy Gustava Jungbauera (1886–1942), německého sběratele pověstí a pedagoga Hanse Kollibabeho (1880–1950), česko-německého spisovatele a šumavského rodáka Hanse Watzlika (1879–1948) a v dobových vlastivědných časopisech z přelomu století.

Zatímco uvedení publicisté zachraňovali šumavskou lidovou slovesnost v první polovině 20. století, Josef Rauvolf ji oživil pro současného čtenáře. Jde o ozvěny časů, kdy mluvené slovo a přímé vyprávění dominovalo nad literaturou. Zatímco některé z těchto příběhů nesou stopy hrůz třicetileté války, jiné vyvěrají ze starších vrstev – snad z podhoubí pohanských tradic. V textech rezonuje animistické vnímání světa a magie, jimiž se naši předkové snažili vnést řád do nepochopitelného chaosu bytí. Právě zde leží hranice mezi pohádkou a mýtem: zatímco pohádka má vychovávat a krátit dlouhou chvíli, mýtus vyžadoval posvátnou víru.

Legendy a pověsti staré Šumavy jsou výjimečné právě tím, jak silně v nich mytický prvek přežívá. Drsná realita neprostupných hvozdů a nevyzpytatelné přírodní živly jako by v obyvatelích hor neustále probouzely ono zasuté vědomí, v němž stromy i prameny mají svou duši a svět kolem podléhá neustálým zázračným proměnám. Struktura krátkých útvarů často připomíná lidové morality – každý prohřešek je následován bizarní a neúprosnou odplatou.

Hodnotový žebříček starých Šumavanů tak můžeme snadno zrekonstruovat podle toho, co bylo trestáno nejvíce: vedle klení, hazardu či opomíjení víry to byla především pýcha a nenasytnost. Najdeme zde však i hlubší rovinu trestů, které stíhají ty, jež se provinili neúctou k přírodním zákonům nebo se opovážlivě pokusili rozkrýt tajemství, která měla zůstat skryta. V těchto momentech se prastará tabu potkávají s modernějším faustovským motivem lidské domýšlivosti. Pokud jde o samotné spektrum nadpřirozených bytostí, Šumava nabízí pestrou galerii přízraků. Zajímavým detailem jsou postavy „českého muže“ a „české čarodějnice“ – tyto etnicky vymezené bytosti vystupují v německém folklóru jako strašidla, což trefně ilustruje tehdejší vnímání národnostních hranic.

Překladatel a publicista Josef Rauvolf (*2. 1. 1953) se zasloužil o překlady řady knih zejména autorů beatnické literatury W. S. Burroughse, Jacka Kerouaca či Charlese Bukowského; za překlad Kerouacova díla Vize Codyho obdržel Cenu Josefa Jungmanna za rok 2011. Rauvolf byl šéfredaktorem české mutace časopisu Rolling Stone, redaktorem časopisu Instinkt a publikoval v řadě jiných médií. Podílel se na natáčení televizních pořadů, například cyklu Alternativní kultura (rež. Petr Slavík). Vydal monografii s názvem Hledání Jaromíra Nohavici.

Další články

V historii české etnografie najdeme jen hrstku badatelů, kteří se přiblížili indiánským kmenům jako Mnislav Zelený Atapana (82). Není jen pozorovatelem, ale především adoptivním synem pralesa, který požívá důvěry, jakou si běloch v Amazonii buduje celá desetiletí.
Aktuality

Mnislav Zelený otevřeně o sexu a smrti amazonských indiánů

V&#xA0;historii české etnografie najdeme jen hrstku badatelů, kteří se přiblížili indiánským kmenům jako Mnislav Zelený Atapana (82). Není jen pozorovatelem, ale především adoptivním synem pralesa, který požívá důvěry, jakou si běloch v&#xA0;Amazonii buduje celá desetiletí.
 | Denisa Novotná
Literární porotu si získala reportážní kniha novináře Eduarda Freislera  Kubánské tango v rytmu blues (N media 2025). Autorovi se podařilo zachytit melancholický rytmus života na ostrově, kde se radost z tance a hudby mísí s každodenním bojem o přežití a všudypřítomným nedostatkem.
Aktuality

Ocenění Cestopis roku 2025 získala kniha novináře Eduarda Freislera Kubánské tango v rytmu blues

Literární porotu si získala reportážní kniha novináře Eduarda Freislera Kubánské tango v&#xA0;rytmu blues (N&#xA0;media 2025). Autorovi se podařilo zachytit melancholický rytmus života na ostrově, kde se radost z&#xA0;tance a&#xA0;hudby mísí s&#xA0;každodenním bojem o&#xA0;přežití a&#xA0;všudypřítomným nedostatkem.
 | Denisa Novotná
Cenu za prózu i cenu Kniha roku získala Dora Kaprálová. Slavnostní večer proběhl hladce obrace. Kritizovalo se ministerstvo kultury, debutantka roku Marie Škrdlíková potřebovala veřejně podpořit Palestinu a jeden z oceněných vědců se přiznal, že ochutnal vlčí trus. Knihy byly zase jednou na chvíli víc vidět i mimo literární hard core. A gratulace za ocenění Českého rozhlasu Vltava za přínos pro knižní kulturu - dělá pro knihy opravdu hodně.
Aktuality

Cenu Litera za Knihu roku získala Dora Kaprálová s Mariborskou hypnózou

Cenu za prózu i cenu Kniha roku získala Dora Kaprálová. Slavnostní večer proběhl hladce obrace. Kritizovalo se ministerstvo kultury, debutantka roku Marie Škrdlíková potřebovala veřejně podpořit Palestinu a jeden z oceněných vědců se přiznal, že ochutnal vlčí trus. Knihy byly zase jednou na chvíli víc vidět i mimo literární hard core. A gratulace za ocenění Českého rozhlasu Vltava za přínos pro knižní kulturu - dělá pro knihy opravdu hodně.