Trio z Arga na konci dubna - mumínci, nové vydání Coelha a další Walliams

/ nakl. Argo

Kromě další knih připravilo Argo také knihu o zrození muminků, nové vydání dnes už klasického románu Paula Coelha a další Walliamsovu knihu - tentokrát o odvaze být jiný.
Kromě další knih připravilo Argo také knihu o zrození muminků, nové vydání dnes už klasického románu Paula Coelha a další Walliamsovu knihu - tentokrát o odvaze být jiný.

Tove Janssonová: Velká povodeň

Knížka Velká povodeň, která přinesla vůbec první příběh o muminkovi a jeho mamince, kteří hledají tatínka a místo pro stavbu domu… Právě během něj zažijí mnohá dobrodružství, seznámí se s celou řadou roztodivných tvorů a narazí na překrásné údolí! A dál už se jedná o historii.

Vychutnejte si knížku, kde se muminek na obrázcích sám sobě ještě příliš nepodobá, ale magie vyprávění Tove Janssonové už je přímo hmatatelná.

"Muselo to být některé pozdní odpoledne koncem srpna, když se muminek a jeho maminka ocitli v nejhlubším koutě velkého lesa.“ Zní to jako začátek pohádky. Tove Janssonová v dopise své přítelkyni Evě Konikoffové skutečně mluvila o pohádce. A pohádky mají svůj řád. Dítě odejde z domova a vydá se za hrdinskými činy a poklady, protože v pohádkách je nutné opustit domov, aby se člověk mohl stát tím, kým doopravdy je. Případně zavleče dítě do lesa myslivec, který je má sprovodit ze světa, protože v pohádkách se i domov může stát místem nebezpečí. Hluboko v lese pak dítě narazí třeba na perníkovou cha loupku. Ale pozor! To, co vypadá jako pochoutka, je ve skutečnosti past. Snědena nemá být perní ková chaloupka, ale dítě. Tady ale máme docela jiný druh pohádky. Tove Janssonová po ní sice sáhla, ale celou ji obrátila naruby.

Paulo Coelho: Valkýry

Nové vydání dnes už klasického románu Paula Coelha, který napsal roku 1992. Jde o autobiografický a zároveň široce platný příběh dvou povahově odlišných partnerů, jejichž manželství hrozí rozpad. Oba si během čtyřicetidenního pobytu v Mohavské poušti v roce 1988 uvědomují své nejvnitřnější konflikty a obstojí ve zkoušce při setkání se skupinou bojovných Valkýr hlásajících příchod doby velkých proměn. Paulo má splnit další úkol, zadaný Mistrem, známým už z Mágova deníku, aby byla zlomena kletba Paulovy dřívější zkušenosti s démonickými silami.

Má totiž "mluvit s andělem", pohroužit se do nejhlubšího nitra, otevřít se intuici a cítit se součástí vesmíru.

J. a já jsme se sešli k večeři na Copacabanské pláži v Rio de Janeiru. Se vší radostí a nadšením spisovatele, který uveřejňuje svou druhou knihu, jsem mu předal kopii Alchymisty. Vysvětlil jsem mu, že román jsem mu věnoval jako projev vděčnosti za všechno, co jsem se za těch šest let našich vzájemných vztahů naučil. Za dva dny jsem ho doprovázel na letiště. J. už si přečetl část mého textu a upozornil mě na větu: „Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí.“ Zeptal jsem se, co tím chce říct. Vysvětlil mi, že předtím už dvakrát jsem měl příležitost prožít svůj sen, a pokaždé jsem to nakonec zničil. Citoval mi úryvek z jedné básně Oscara Wilda: A každý vraždí, co má rád, ba, každý vraždí, leč zde hořký pohled zabíjí, tam sladká vraždí řeč, zbabělec vraždí polibkem, statečný béře meč. Chtěl jsem vědět, co má na mysli. J. mi navrhl, abych se ně kde v ústraní věnoval Duchovním cvičením svatého Ignáce z Loyoly, jelikož úspěch naplňuje lidi současně radostí i vinou a já musím být připraven na to, co se mi v budoucnu přihodí. Odpověděl jsem, že jedním z mých snů bylo strávit čtyřicet dní někde v poušti. J. to považoval za skvělý nápad a na vrhl, abych odjel do Mohavské pouště v USA. Zná tam jedno ho člověka, který by mi mohl pomoci ztotožnit se s tím, co miluji – se svou prací. O zážitcích z tohoto pobytu pak vyprávím v románu Valkýry. K vylíčeným událostem došlo mezi 5. zářím a 17. říjnem 1988. Některé části zde uvádím ve změněném pořadí a dvakrát jsem sáhl k fikci jen proto, aby čtenář mohl lépe pochopit, oč jde, všechna podstatná fakta jsou však pravdivá.

David Walliams: Marmeláda, oranžová panda

Jednoho dne se v hlubokém lese narodila maličká panda. Byla překrásná, až na to, že měla jinou barvu srsti než ostatní pandy… Byla oslnivě oranžová! Šťastná pandí maminka jí proto dala jméno Marmeláda. Jenže černo-bílé pandy zlostně prohlásily, že to oranžové mládě do jejich smečky nepatří. A tak se malá panda rozhodla, že se vydá zjistit, kde je její opravdová rodina. A cesta to byla náramně dobrodružná, zavedla pandu k oranžovým ibisům, opicím, ba i tygrům…

Barevná obrázková knížka pro děti od zhruba 3 let vypráví jednoduchý příběh o tom, jaké to je být jiný než ostatní a že ze všeho nejlepší je… zůstat zkrátka sám sebou.

 

 

Další články

Šumava  - symbolem poslední "divočiny“. Hledáme v ní syrovost, tajemství a pocit, že nás něco přesahuje. Člověk se tu pořád ještě může ztratit – v mlze, v bažinách i v čase. Díky spojení se jmény
jako Váchal nebo Klostermann se Šumava stala estetikou, evokující přízraky  a pach rašeliny. Šumava je ale v naší paměti také otevřenou ranou, místem, kde se po staletí potkávala
(a pak násilně rozdělila) česká a německá kultura. Foto: Jan Křikava
Aktuality

Nové, rozšířené vydání Legend a pověstí staré Šumavy, které sesbíral a přeložil Josef Rauvolf

Šumava - symbolem poslední "divočiny“. Hledáme v ní syrovost, tajemství a pocit, že nás něco přesahuje. Člověk se tu pořád ještě může ztratit – v mlze, v bažinách i v čase. Díky spojení se jmény jako Váchal nebo Klostermann se Šumava stala estetikou, evokující přízraky a pach rašeliny. Šumava je ale v naší paměti také otevřenou ranou, místem, kde se po staletí potkávala (a pak násilně rozdělila) česká a německá kultura. Foto: Jan Křikava</p>
 | Denisa Novotná, nakl. Argo
V historii české etnografie najdeme jen hrstku badatelů, kteří se přiblížili indiánským kmenům jako Mnislav Zelený Atapana (82). Není jen pozorovatelem, ale především adoptivním synem pralesa, který požívá důvěry, jakou si běloch v Amazonii buduje celá desetiletí.
Aktuality

Mnislav Zelený otevřeně o sexu a smrti amazonských indiánů

V&#xA0;historii české etnografie najdeme jen hrstku badatelů, kteří se přiblížili indiánským kmenům jako Mnislav Zelený Atapana (82). Není jen pozorovatelem, ale především adoptivním synem pralesa, který požívá důvěry, jakou si běloch v&#xA0;Amazonii buduje celá desetiletí.
 | Denisa Novotná
Literární porotu si získala reportážní kniha novináře Eduarda Freislera  Kubánské tango v rytmu blues (N media 2025). Autorovi se podařilo zachytit melancholický rytmus života na ostrově, kde se radost z tance a hudby mísí s každodenním bojem o přežití a všudypřítomným nedostatkem.
Aktuality

Ocenění Cestopis roku 2025 získala kniha novináře Eduarda Freislera Kubánské tango v rytmu blues

Literární porotu si získala reportážní kniha novináře Eduarda Freislera Kubánské tango v&#xA0;rytmu blues (N&#xA0;media 2025). Autorovi se podařilo zachytit melancholický rytmus života na ostrově, kde se radost z&#xA0;tance a&#xA0;hudby mísí s&#xA0;každodenním bojem o&#xA0;přežití a&#xA0;všudypřítomným nedostatkem.