3x Argo před Světem knihy 2026

Terry Pratchett: Strata

Strata, tedy vrstvy. Román, v němž Terry Pratchett poprvé zkoumá myšlenku plochého světa – dávno předtím, než vznikla jeho slavná Zeměplocha. Nacházíme se prozatím v žánru science fiction, ale autor už s typickým kacířstvím a nadhledem přemítá o původu vesmíru, civilizací i samotné reality.
Na cestu za největším tajemstvím všech dob se vydává posádka složená ze tří bytostí různých ras, a jejich výprava je stejně dobrodružná jako podvratná. Pratchett zde spojuje humor, filozofii a nápady, které později dozrály v jeho nejslavnějších knihách. Po třiceti letech se tak českým čtenářům vrací pozoruhodný titul, který ukazuje autora na prahu jeho největších objevů.

Mladík a dívka seděli nesměle na kraji vznášejících se křesel. Kin si uvědomila, že koloniální světy nic takového nemají. Znovu nahlédla do záznamů, vrhla na své hosty přísný pohled a zapnula záznamník. „Víte, proč jste tady,“ začala. „Pokud máte aspoň tro chu rozumu, četli jste předpisy. Musím vás upozornit, že si můžete vybrat. Buď přijmete mé rozhodnutí, které udě lám jako ředitelka tohoto sektoru, nebo půjdete před ko misi na centrále Společnosti. Jestliže si vyberete mě, proti mému rozhodnutí není odvolání. Tak co?“ „Bereme vás,“ řeklo děvče. „On neumí mluvit?“ „Shodli jsme se, že se podrobíme vašemu soudu, slečno,“ řekl mladík se silným krédským přízvukem. Kin zavrtěla hlavou. „Tohle není soud. Jestliže se vám mé rozhodnutí nebude líbit, můžete vždycky dát výpo věď – pokud vás ovšem nevyhodím.“ Odmlčela se, aby mohli informaci patřičně vstřebat. Za každým nováčkem ve Společnosti se tlačila alespoň parsek dlouhá fronta zklamaných čekatelů. Nikdo neodcházel dobrovolně.

J. R. R. Tolkien: Příběh o Kullervovi

Příběh o Kullervovi, hrdinovi finského eposu Kalevala, patří k pracím, které vycházejí až z Tolkienovy pozůstalosti. Doprovázejí ho i dvě studie / přednášky o samotné Kalevale, z nichž je patrný Tolkienův zájem o tuto mytologickou látku. Příběh o Kullervovi vznikal v roce 1914, a hrdinova tragédie předjímá jiného Tolkienova hrdinu Túrina Turambara. Zároveň předznamenává Tolkienovu celoživotní práci na vytváření jeho vlastního světa s vlastní mytologií, dějinami i jazykem. Strhující, tragický příběh neblahého hrdiny má v tomto svazku oporu v esejistickém komentáři; badatelsky zaměřená studie ilustruje hrdinův příběh.

Kullervo, syn Kalervův, je z Tolkienových hrdinů možná tím nejméně sympatickým: neotesaný, nerudný, svárlivý, mstivý, a navíc i nevzhledný. Tyto rysy mu však dodávají realismu a on se jim navzdory – nebo snad jejich zásluhou – stává postavou paradoxně přitažlivou. Vítám proto příležitost seznámit s tímto složitým hrdinou širší okruh čtenářstva, než jaký ho znal až dosud. Stejně tak jsem vděčna za příležitost vylepšit svůj první přepis Tolkienova rukopisu zařazením částí textu, jež byly nedopatřením vypuštěny, opravit editorská řešení založená na doha dech a odstranit tiskové chyby, které v prvním vydání zůstaly. Doufám proto, že zde předkládaná podoba textu lépe odpovídá tomu, co jím Tolkien chtěl sdělit.

Jaroslav Částka: Pět kajícných

Neoficiální agent Winter se hodlá vypořádat s dobře organizovaným zlem, kterému se daří nejen v podsvětí pochybných podniků, drogových dealerů a pasáků, ale i nebezpečně blízko našim každodenním životům. Při pátrání po zmizelé sotva patnáctileté studentce Pavle se ocitá ve spirále násilí, v prostředí, kde platí zákony mnohem tvrdší než staré dobré „zub za zub, oko za oko“. Podaří se mu Pavlu najít živou? Přežije sám proti brutální přesile? A kde leží hranice mezi spravedlností a osobní mstou?
Ať už ale Wintr lavíruje nad jakoukoli propastí, nikdy ho neopouští jeho břitký jazyk – dar i prokletí, které mu přináší převahu i komplikace v těch nejméně vhodných chvílích. 5 kajícných je neortodoxní detektivka, temná, provokativní, plná intelektuálních hříček a ledově mrazivého humoru, balancující na hraně absurdity. Od první stránky udržuje čtenáře v napětí a zároveň ho nutí přemýšlet, zda lze temnotu porazit, aniž by se jí člověk sám ušpinil.

Seděli v kabině dodávky na potemnělém parkovišti před barem a čekali. Oba něco po třicítce, jinak ale tvořili dost nesourodou dvojici. První neobyčejně velký, holohlavý. Na dva metry výšky vážil přes sto třicet kilo a adekvátně tomu se i mračil. Respekt by však vzbuzoval, i po kud by zrovna sladce usínal. Tváří se mu totiž prořezávalo hned několik rýh, s nimiž jeho DNA původně rozhodně nepočítala. Původ jizev pak objasňovaly mužovy zdeformované uši. Klasické květáky, které mohl vyšlechtit jedině dlouhými roky strávenými na žíněnkách a v klecích. Hlavu měl ale vydatně rozbrázděnou i zezadu. Kolem mamutího zátylku se mu obtáčely tři hluboké vrásy, jako kdyby utekl ze špalku ožralému katovi. Pod kupolovitou makovicí připomínaly závity nedošroubované žárovky. Pořád ale zavrtané dostatečně hluboko, aby v mozkovně utáhla veškerý provoz… Tihle si často vystačí s málem.