Novodobý mořeplavec Petr Kos vydává syrovou zpověď Kovbojové na moři

Dííky „posledním kovbojům“ typu Petra Kosa můžeme věřit, že sny jsou dosažitelné. Jeho kniha probouzí chuť opustit bezpečné přístavy a nechat se unášet proudy i pamětí. Současně nám však dává na vědomí, že skutečné dobrodružství začíná tam, kde končí bezpečí a pravidla, a že o přežití rozhoduje schopnost opravit nefunkční motor uprostřed ničeho. Autor kupuje odepsaný vrak se jménem, jaké měla jeho babička, protože cítí vnitřní napojení. Rozpadající se plachetnice z roku 1907 pro něho nepředstavuje jen dopravní prostředek či romantiku, ale atavismus, který vyznávali Jack London a Ernest Hemingway, na něž se v knize odvolává. Mj. právě v roce 1907 plul Jack London na svém Snarku napříč Pacifikem.

Kosova záchrana lodi a jeho osamělá plavba jsou jako vystřižené z románů obou klasiků – je to střet lidské vůle s převahou živlů.

Děj plyne rychle, autor neztrácí čas popisy emocí, protože emoce jsou obsaženy v akci: „Nářadí se dá vyrobit. Stojí to čas. Někdy jsem se chechtal. Kdyby mě tak kurva někdo viděl. Zasviněnej, zpocenej, ruce černý od dieselu a špíny zastrčený pod motorem, zkřivenej v nepředstavitelný poloze. Křeče, co hraničí s panikou, že už se nikdy nenarovnáš. Takové radosti z povoleného šroubu. A pak ten vztek, když ti z mastných prstů sklouzne a žbluňkne někam pod motor.“

Odysea Petra Kosa smrdí rybinou a naftou, mísí autorovu vlastní historii s osudy jiných lidí a lodí; skrze starou bundu se vrací do časů, kdy bolševici uvěznili jeho kamaráda Fífu. Mořeplavec pátrá po minulosti své plachetnice, pamětnice posádek a kapitánů, aby jí dal nový život. Současně líčí stesk po rodině, intimitě a sexu, jež mu během plavby sedí za krkem. Nevyhýbá se ani popisu zabíjení – znamená pro něho obživu. Smrt zvířete je zde přítomná, hmatatelná a odpracovaná.

Ve své knize dokazuje, že archetyp dobrodruha typu Jacka Londona v 21. století nevyhynul. Jen se dnes místo Tichomoří prohání v otevřeném člunu po ledovém oceánu. 

Petr Kos (*1981) je původním vzděláním knihkupec a knihovník. Po studiích vystřídal řadu kratších i delších zaměstnání. Byl prodavač v antikvariátu, technik u divadla, grafik a tiskař v reklamním studiu, zvukař v televizi. Nejvíc jeho život ovlivnilo, když v pětadvaceti poprvé přijel na Aljašku. Na rybářských lodích nakonec strávil osm sezon a nasbíral nedocenitelné zkušenosti, díky nimž se mohl pustit i do svého dalšího nekonečného dobrodružství s Annou z Tromsø, sto let starou dřevěnou tuleňářskou lodí. Tu posledních sedm let opravuje, někdy se na ní plaví s lidmi, co zaplatí, a jindy sám. Někdy taky loví ústřice, aby měl na pivo. Přes zimu, když je doma, pracuje na stavbě dřevěných domů nebo v loděnici.